Dopisy Růženě

Nejdokonalejší vorba je pomocí dvou lokomobil.

Jedna lokomobila je na jedný straně pole, druhá na druhý.

Mezi nima je na laně ocelovým pluh.

Pole tedy není ničím utlačovaný. Jen se voře.

Taky jsem, milá, viděl první americkej kombajn už v r. 1948. Vůbec jsme to tehdy nechápali. V tý době byl jen samovazač nebo kosa a snopy a panáky. Po sklizni jsem chodil na klásky. Dost jsem tu šetrnost nesnášel. V polích bylo spousta křečků a syslů a koroptví. Po letech jsme se o to marně ve vrbičkách pokoušeli…

I ty jistě máš svou minulost.

Nebo ji hledáš?

O podbíhání nákladních vlaků jsem ti nevyprávěl?

Když šíbovali, šlo to ještě podběhnout. Eště nás pár zbejvá, co podběhli.

Vagon nepřeskočíš.

Zní to jako modlitba ranní, ne úplně jako dopis.

Jenže, co bys čekala? Báseň?

Teď mi volal P. Z. a taky neví…

Milostný dopisy. To je teda dřina.

Mám snad psát žalmy, tedy Psal-mi?

Tolik votazníků se nemá používat.

Vím tolik pravidel a zaříkadel vo psaní, že bych vo tom moh i v laciný hospodě do zavíračky vyprávět.

Vo roh železnýho stolu se stejně jednou zabiju. Nebo ne. Vyměním ho. Pak se tedy zabiju vo roh jinýho stolu.

Proč bych se, kurva, měl zabíjet vo roh stolu?

Se ptám.

To je milostnej dopis k pohledání.

Mám teď zrovna rozepsaný povídání o tom, jak já jako ryba v akváriu vidím lidi, co na mě koukaj. Dost těžký zadání!

Co to je uvolnění. Posrání se snad?

Měl jsem v noci dojem (a to je…