Benzina

Hej. Hej hej, tak hele, koukám na tebe a vidím. Ty pomalu usínáš. Ne neříkej, že to tak nejni, je to tak, páč já ti to vidím na vočích, jak se ti klížej, a nohy, nohy se ti taky začínaj třást a mně někdo říkal, dej na něj pozor, až začne usínat, mluv na něj, ať vás nevybourá. Takže, Zdeno, já na tebe teď budu mluvit a ty neříkej, že ne, cesta dlouhá, já ti budu vyprávět příběh, chceš? Nevrť hlavou, jasný, je to dobrej příběh vod dobrýho člověka. Tak začínám, jo? Ale ještě předtím – nechceš napít? Ne, tak dobře. Tak a vlastně musím začít vodbočkou, ne ty, ale já vodbočím hned na začátku svý cesty-příběhu, tak se nezlob a buď hodnej hošík a vydrž ten trochu dlouhej úvod. Loni na silvestra, teda jako ten poslední silvestr, ale vono už je to jako loni, prostě to je jedno, kámo, na silvestra na party, jak sme byli na tý chatě, jsem se bavila s Dejvem a von mi říkal, pověz mi příběh, a já mu říkala, jo klidně, ale jakej, a Dejv chvíli přemejšlel, a pak na mě kouká a v těch očích se mu tak jako zablesklo a řek, pověz mi něco tak nudnýho, že mě to nebude ani v nejmenším zajímat, a já mu říkám, Malej, ale nic takovýho já neumím. Jo, ty Dejva neznáš, no von se jako jmenuje David, ale všichni mu říkáme Dejv anebo Malej, ale ho to dost sere, páč von je fakt malej. Tak mu říkám, to neumím, Malej, umím smutný, umím veselý, ale nudný, to na krámě nemám. A von říká, zkus to. No a mně to přišlo fakt dobrý. Tak jsem to zkusila a von mě stejně moc…