Ortel nad Českem

Plzeňský hudebník Ortel a jeho opětovný úspěch na Českém slavíku  budí velké diskuse. Stejně jako reakce na gesto Radka Bangy, který na protest proti Ortelovu ocenění opustil ceremoniál. Proto výjimečně odemykáme profil z rubriky Kontext, kam zařazujeme právě delší propracované texty o aktuálních politických i společenských tématech. 

•••

Do klubu v centru Plzně vchází odbarvená žena kolem čtyřicítky, míří za bar. Přes den pracuje v supermarketu Albert, po večerech si přivydělává v klubu Tomáše Ortela. Na batohu má placku Ortel a také díky jejímu hlasu byl Tomáš Ortel letos v anketě Český slavík třetí, a kapela Ortel dokonce druhá.

„Ortel jsem začala poslouchat někdy před čtyřmi lety, krátce nato jsme se s Tomášem poznali osobně,“ říká paní Lucie. „My normální fanoušci, co jsme stejní jako on, víme, že to je úplně obyčejný kluk, na nic si nehraje. Žádný arogantní nácek, jak se o něm píše.“ Na Ortelovi se jí líbí, že nehraje pro peníze jako Daniel Landa, ale „chce se potkávat s lidmi, je to o přátelství, ne o komerci“.

Lucie se v jeho písničkách snadno najde, Tomáš Ortel jako by mluvil i za ni, když zpívá o lidech, kterým se moc nedaří, jsou jen kolečkem v cizí hře, šizeni těmi nahoře, kterým jde jenom o peníze, a když už na někoho myslí, tak na Romy, těm nadržují. A o nové hrozbě, muslimech, kteří nás chtějí opanovat, vzít nám vánoční stromek. „Furt doufáme, že bude dobře,“ říká s povzdechnutím Lucie. A v něčem už s Ortelem lépe je, dává jí pocit sounáležitosti.

Jen co novopečený držitel bronzového slavíka sešel z pódia, napsal přes Facebook fanouškům: „Dokázal se semknout dav lidí a společně prosadit určitou věc. Přesně to je důvod, proč se kapela Ortel zakládala, kvůli sjednocení lidí, kteří mají stejné postoje, uznávají stejné hodnoty a není jim lhostejná budoucnost.“

Vynáším rozsudek

„Čau, Luciáši,“ vítá barmanku podsaditý čtyřicetiletý muž. Tomáš Ortel usedá ke svému oblíbenému stolu kousek od baru, přišel spolu s řidičem a zároveň bodyguardem kapely Davidem Voskou a Lucii se omlouvá, že kvůli návštěvě novinářů dnes inventuru nestihnou.

Alfa klub na Americké třídě v Plzni si pronajal nedávno a do jeho názvu přidal slovo Rebel. A stejně jako skok v anketě Český slavík (loni byla kapela o příčku níž a samotný zpěvák někde pod třicátým místem) svědčí také klub v centru města o tom, že Ortelova popularita roste. Předtím hrál v Plzni na předměstí, i když také ve svém.

https://www.youtube.com/watch?v=bi448×bDrVo

„Nechtěl jsem, aby na hostech mých koncertů vydělávali jiní hospodští,“ vysvětluje, proč si někdy před třemi roky najal vlastní hospodu. Pojmenoval ji Schenk u Ortela a vyzdobil ji po svém – ze zdi na hosty shlížel rytíř Ortel v brnění s mečem, podával se tu „guláš pana Ortela“ a okna salonku zdobily umělé růže, prý jediné kytky ze „středověku“, které frontmana „vlastenecké“ kapely napadly.

Autor skladby Hadr, kterou si Dělnická strana vybrala, s jeho dodatečným svolením, za svou hymnu, se ve své hospodě poselstvím songu „jsou to jen páni, co bez přestání z dělníčka hadr dělaj na vytírání, zkoušej ho mačkat, dokud z něj kape“ zrovna neřídil. Servírce a kuchařce platil minimum s argumentem, že přece nejde jen o peníze. „Je to pro ně svým způsobem prestiž, pracovat pro kapelu Ortel, respektive pro mě,“ říkal tehdy návštěvníkům.

Jeho nový klub v centru Plzně je o poznání uměřenější než šenk na předměstí, kde Ortel shlížel z kdejaké zdi, není tu ani purpur a zlato na zdech, podle Ortela „barvy králů“. Osobnější je jenom nablýskaná motorka ve vitríně za mřížemi, na které sedí kostlivec. Darovali mu ji fanoušci, složili se na ni. Spolu s chopperem dostal seznam jmen dárců na pergamenu, bylo jich kolem sedmdesáti, mezi nimi i řidič a strážce Voska. „Ví se o mně, že motorky miluju. Jezdím na silničních, vyfoukám si hlavu,“ říká Ortel. Nejčastější cíl jsou prý hrady a zámky, naposledy byl s přítelkyní, úřednicí Janou, na Žebráku. Milovník rychlé jízdy Ortel si prý chopper ve vitríně schovává na stará kolena, až půjde do důchodu.

Přízeň fanoušků si Ortel naplno užívá až poslední tři roky. Donedávna se živil soustružením a frézováním, je vyučený operátor CNC strojů. Muzika ho ale lákala odmala, sousedy v paneláku ničil bušením do bicích, někdy v devatenácti začal hrát v neonacistické kapele Conflict 88. „Vyrůstali jsme na Landově Orlíku, znali jsme se z hospody,“ vzpomíná dnes. A že kapela zpívala třeba: „Je to nebezpečí, které nezná mezí, vystavěli synagogy, poroučet by chtěli. Probuďte se, válečníci bílý Evropy, srazte konečně na kolena ty židovský psy“, to tehdy Tomáši Ortelovi nevadilo. „Neřešil jsem to, nebyl jsem autor textů,“ namítá. A nevadí mu to ani dnes, je to pro něj dávná minulost, a když se o ní teď v souvislosti s úspěchem v anketě začalo mluvit, připadá si ukřivděně. „Je to dvacet let, do ankety Český slavík jsem šel jako Ortel, tak proč na mě teď kvůli něčemu, co je jen součástí mého vývoje, hází špínu?“

Před třinácti lety Ortel vyměnil bicí za kytaru a začal psát vlastní texty. Na slávu si ale musel počkat, přišla až se zmíněnou hymnou Dělnické strany a především se skladbou Mešita z roku 2013, která má na YouTube už skoro tři miliony zhlédnutí. Ve stejném roce se začal živit jenom muzikou (za koncert si účtuje dvacet tisíc korun) a změnil si jméno. Z Tomáše Hnídka se nechal přejmenovat na Tomáše Ortela. „Proč Ortel? Vynášíme v textech rozsudek nad naší zemí.“

Já nic, já muzikant

Nejvíc dnes leží Ortelovi na srdci muslimská hrozba. Se svojí Mešitou je žádaným hostem shromáždění proti uprchlíkům, v létě ji zahrál třeba na Vyšehradě, kam Národní demokracie Adama B. Bartoše svolala své příznivce. Svými slovy „pro Alláhovo slávu uříznou ti hlavu, mají jen o to snahu, zastavme šílenství“ rozezpíval Ortel celý přítomný dav.

https://www.youtube.com/watch?v=avZy32H_Lks&list=PLtaeIbYdEu4ZbaF4XtrK6fUswcCIbTMf3&index=13

„Neházím muslimy do jednoho pytle, jen komentuji islámské náboženství, které funguje na principu, že každý, kdo nevěří, je špinavý pes. Oni žijí ve středověku,“ říká zpěvák. Tohle téma vtáhne i řidiče Vosku, oba muži jsou opravdu rozhořčeni. „V Praze se kvůli nim nebude rozsvěcet vánoční strom? V Makru si můžete koupit maso halal, proč je to tu běžně k sehnání? Děláme těm lidem živnou půdu, dáváme jim možnost koupit si maso, stavíme mešity… Každé ortodoxní náboženství je špatné. Nechodím každý týden do kostela, ale to spíš proto, že mě otravují ti, kdo před kostelem žebrají,“ uzavírá Ortel.

Stačí jen náznak, že posluchač nesdílí jejich názory, a oba muži se vážně rozzlobí. Jejich pohled ztvrdne a oba se zvedají od stolu. „Jestli je pro vás islamizace Evropy v pořádku, jestli si myslíte, že neprobíhá… Říkám rovnou, my dva se už nemáme o čem bavit.“ Otázka, co by proti tomu nebezpečí chtěl dělat, ho vrací na židli. „Nevím,“ říká, „jako písničkář mohu na tu věc jen upozornit, zpívám jen – zastavme šílenství.“

Stejně dychtivě dav na Vyšehradě v létě notoval také s Ortelem: „Černoch mi za rohem slevu vnucuje v bordelu, kde Asiatka gatě stahuje… Kde se berou, odkud jsou? Kam spěje má zem, v Čechách jsem se narodil, ale jsem tu cizincem.“ Na otázku, co by tedy s cizinci dělal, odpovídá zpěvák stejně:  „Jen popisuji, co se mi nelíbí,“ říká. „Já nedávám žádný návod, jak to změnit.“

Uprchlická vlna trochu odsunula do pozadí Ortelovo romské téma z písní i občanského angažmá: před dvěma lety šel třeba Plzní v čele pochodujícího davu, který skandoval: „Cikáni do práce! Češi, pojďte s náma, chceme bílou Plzeň! Čechy Čechům!“

„Nejsem rasista, výslovně si přeji, abyste tam napsala, že nejsem rasista,“ říká Ortel. „To nebyl pochod proti Romům, ale proti tomu, že se dělají rozdíly. Když přijde pro sociální dávky Rom, dostane víc než Nerom.“ Zmínka, že dávky se rozdávají všem podle stejných pravidel, ho znovu zvedá ze židle: „Vím od lidí, jak to je, spousta lidí si mi na to stěžovala. Mám čím dál menší chuť s vámi diskutovat.“ Pak zabrousí ke své těžké roli. „Ředitel agentury Musica Bohemica, která pořádala Českého slavíka, mi vysvětlil: ,Tomáši, mluvte s těmi novináři, jinak o vás budou psát polopravdy.‘ A vidíte, čím víc s vámi mluvím, tím větší h***a z toho vzniknou. Asi za to máte peníze, když mě špiníte. Je to tak, jak zpívám, zlatem se tu otevírají i brány z ocele.“

Říká, co si myslím

Úspěch Tomáše Ortela v Českém slavíku vzbudil poprask. Nakonec sice nebyl ze soutěže vyloučen tak jako před dvěma lety kvůli vulgárním textům rapper Řezník, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání však eviduje několik stížností na to, že nejsledovanější TV Nova pustila Ortela na obrazovku. Jednu z nich jí poslal poslanec ČSSD Jan Chvojka. „Ortel je podle mě za hranou, protože podporuje nesnášenlivost,“ vysvětluje poslanec. „Je špatně, že dostává takový prostor.“

Zaskočení byli také někteří účastníci soutěže, třeba kytarista skupiny Chinaski František Táborský odkázal na Facebooku na glosu Petra Adámka ze serveru Aktuálně.cz „Slavík prozpěvuje na cestu fašizující se společnosti. A česká pop music tomu spokojeně tleská.“ „Ano, stydím se za sebe a tento článek moje pocity naprosto přesně vystihuje,“ napsal tehdy Táborský. Dnes už se k věci nechce vracet a bavit se o tom, proč tedy něco rovnou na místě neudělal. Odešel sice hned o přestávce, sám sobě ale neumí vysvětlit, proč tohle neudělal hned, když Ortel dostával cenu, a proč dokonce i s ostatními v sále tleskal. Prý snad proto, že nebyl připraven či nedokázal narušit zaběhlý rituál.

Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se specializuje mimo jiné na extremistickou hudební scénu, je k Ortelovi smířlivější. „Má neonacistickou minulost, ale dnes v jeho textech nic takového není,“ říká. Od krajní pravice podle Charváta převzal „jakýsi uslzený sentiment“, jinak je to však spíš zábavová kapela. „Ortodoxní neonacistická scéna jím absolutně pohrdá,“ dodává Charvát. „Je pro ně šašek, který vystupuje pro peníze, nemá hrdost. A to, že vystupuje v kožených kalhotách, vysokých botách a s tlustým řetězem, je jim k smíchu, vypadá spíš jako světský než skinhead.“ Zároveň se proti němu některé kapely vymezují proto, že mají stejné fanoušky, na některých neonacistických koncertech jsou proto k vidění trička s nápisem „Anti ORTEL klan!“.

Nebezpečí vidí Charvát jinde, v tom, kolik lidí se s životním pocitem, o kterém Ortel zpívá, ztotožňuje. „Jeho texty jsou podbízivé, nesmírně kýčovité, směřují k nejjednoduššímu vysvětlení – média a ti nahoře lžou, je to jinak, než se nám snaží namluvit,“ říká Charvát. „Ortel je hlas marginalizovaných lidí, zvykli jsme si o tomhle pocitu mluvit v souvislosti s menšinami a zapomínáme, že řada lidí z majority se možná cítí stejně – jejich hlas nikoho nezajímá, nemají možnost nic změnit, mají pocit, že vše, co se děje v jejich životě, řídí někdo jiný… To, jak velká část lidí vidí svět zjednodušeně, je ochotna pochodovat za velkým vůdcem, je problém, ne to, že o tom Ortel zpívá.“

Jenže Ortel je něčím lákavý i pro lidi, kteří nejsou na okraji. Příkladem může být někdejší klávesistka a zpěvačka kapely, dnes anestezioložka v chrudimské nemocnici a matka osmiměsíční dcery Lucie Běhounková. I když se s kapelou už před lety rozešla a Ortelovu tvorbu sleduje jen zpovzdálí a příležitostně, stále pro něj má slabost a rozumí tomu, proč je oblíbený. Cení si na něm toho, že „je odvážný, říká nahlas věci, které si ostatní jen myslí“.

Shodne se s ním třeba v tom, že Romové spíš dosáhnou na sociální dávky – nikoli snad proto, jak tvrdí Ortel, že by jim úředníci měřili jiným metrem, ale proto, že si „o ně umí říct, jsou v tom vychovaní“. Strach z islamizace Evropy s ním sdílí stoprocentně. „Tomáš svým textům věří a lidi to cítí, proto za ním jdou,“ shrnuje mladá lékařka. „Chce, aby společnost prozřela.“

•••

Po pískání na Ortel mě posílají do plynu, od malička poslouchám, že jsem černá svině, říká Banga