Nebezpečí malých kroků

Najít v Obamově administrativě někoho, kdo by si myslel, že vyslání 50 příslušníků speciálních jednotek na území Sýrie může na vývoji tamní občanské války skutečně něco změnit, je opravdu těžké. A přesto prezident rozšíření vojenské intervence schválil a učinil tak ze stejných důvodů, kvůli kterým souhlasil s postupným posilováním americké účasti v posledním roce a půl. Věří, že musí „něco“ dělat.

To, co dělá, ale nebude fungovat a Spojené státy se za několik měsíců ocitnou před stejnou volbou – vycouvat z konfliktu, nebo přitlačit na pilu. Prezident Obama dosud vždy reagoval rozšířením americké intervence.

Americký zásah proti Islámskému státu byl zahájen v červnu 2014 v podobě omezeného výsadku 275 vojáků, jejichž úkolem bylo střežit americké velvyslanectví v Bagdádu. Tento počet se během dvou měsíců zvýšil na 1000 vojáků, částečně kvůli podpoře těžce zkoušených jezídů. Před začátkem listopadu 2014 se Washington rozhodl vyslat dalších 1500 příslušníků svých jednotek, aby „cvičili, radili a pomáhali“ Kurdům a irácké armádě.

Zkušenost z Vietnamu

Micah Zenko ukazuje ve svém pronikavém textu pro magazín Foreign Policy posilování amerických jednotek na časové ose. Poznamenává, že „to, co 8. srpna 2014 začalo 25 leteckými útoky v průběhu prvního týdne, doplněnými shazováním zásob potravin a vody pro ohrožené jezídy, přerostlo v 600 bomb týdně a více než 100 balení munice určených pro nejmenovanou frakci 5000 syrských rebelů“. A to ještě speciální jednotky ani…