Rektor Bek: Zeman využívá spory s akademiky ke svému marketingu

Letos — už potřetí — vás prezident Miloš Zeman nepozval na Hrad na oslavy 28. října. Když jste byl letos zvolen opětovně rektorem, ani vám osobně nepředal dekret. Jaký je to pocit, být v takové nemilosti?

Mně to je vlastně, s prominutím, jedno. Mnohem závažnější je to, že prezident stále odmítá jmenovat tři profesory, – Jiřího Fajta, Ivana Ošťádala a Jana Eichlera –, kteří podle přesvědčení akademické veřejnosti splnili všechny náležitosti a mají být řádně jmenováni. Pošťuchování mezi mnou, druhým nepozvaným, rektorem Jihočeské univerzity Liborem Grubhofferem, a panem prezidentem samozřejmě není správné, ale je to lapálie. Netýká se nás nijak profesně či kariérně, zatímco to nejmenování má poměrně zásadní důsledky pro akademickou dráhu tří lidí.

Jaké?

Na všech vysokých školách souvisí ta hodnost se zařazením do nějaké tarifní třídy a samozřejmě také s okruhem zodpovědnosti a vlivu na chod jejich pracovišť, protože profesor má určitou specifickou roli. Je to člověk, který má formovat vědní obor na příslušné univerzitě, a dokud titul nemá, není v našem systému žádná cesta, jak mu adekvátní pozici dát. Kromě toho utrpěli újmu na cti, prezident vlastně zpochybnil jejich kompetenci, a to já považuji za zásadní.

Dá se to brát jako zpochybnění? Nevypovídá to spíš o osobě prezidenta?

Máte pravdu, je to další projev dlouhodobé snahy Miloše Zemana využít konfrontace s akademickou sférou ke svému politickému marketingu. Nepochybně pro část jeho voličů je vlastně sympatické, že se tak vůči akademické veřejnosti chová.

V čem je podstata tohoto marketingu?

Je postavený na tom, že se snaží konfrontovat se skupinami, které jsou jeho voličům nesympatické. Proto začal profesorem Martinem C. Putnou, který je nejen akademik, ale také katolík a homosexuál. Do stejného okruhu patří jeho vystupování proti uprchlíkům, muslimům. Vyjadřuje tím antiliberální postoj, kterým rezonuje s částí veřejnosti.

Tentokrát s vámi solidarizují všichni rektoři, na Hrad nejde nikdo. Jak se to rozhodnutí rodilo?

Na pravidelném jednání České konference rektorů se o tom nijak zevrubně nediskutovalo, padla pouze informace, kdo byl pozván a kdo ne. Teprve následně se kolegové shodli na postoji, kterého si cením. Ani v minulých letech na Hrad téměř žádní rektoři nešli; někteří o důvodech mluvili otevřeně, jiní se omluvili – na dané datum si třeba naplánovali zahraniční cestu.

Toto ostřejší stanovisko podle mě souvisí hlavně s nejmenováním profesorů, jež považujeme za zásadní ohrožení autonomie vysokých škol. Navíc nejde jen o postoje rektorů, ukázkou toho, jak je naladěna akademická obec, je případ bývalého rektora univerzity v Ústí nad Labem Reného Wokouna. Šel na Hrad, byl naším oponentem, polemizoval s námi v médiích. Na další období ale nebyl akademickou obcí do rektorské funkce zvolen a jedním z podstatných důvodů byl právě jeho postoj v této věci; přednost dostal kandidát, který na to měl opačný názor.

<h3>Politická karanténa</h3>

<h3>Politická karanténa</h3>

<h3>Politická karanténa</h3>