Někdejší rozvědčice Kleslová chce znovu kandidovat za ANO

Radmila Kleslová chce znovu kandidovat za hnutí ANO. Kandidátky sestavují místní sdružení a poté je musí posvětit celostátní vedení strany. Kleslová platila po parlamentních volbách v roce 2013 a komunálních volbách v roce 2014 za jednu z klíčových osobností hnutí ANO. Působila jako místopředsedkyně hnutí a zároveň starostka Prahy 10. Postupně však kvůli kritice opustila téměř všechny politické funkce. Nyní je řadovou zastupitelkou v Praze 10. Její jméno zaznělo na nahrávce zveřejněné anonymní skupinou Julius Šuman, kde o ní šéf ANO Andrej Babiš mluvil jako o „špiónce“.  Nyní premiér na dotaz novinářů řekl, že s její případnou kandidaturou nemá problém: „To je otázka na výbor. Pokud vím, tak paní Kleslová, na kterou jste někteří z vás vedli velkou kampaň, tak ta různá trestní oznámení byla nesmyslná. Ona se očistila a já osobně s ní určitě nemám problém,“ prohlásil. Při této příležitosti odemykáme profil Radmily Kleslové, který vznikl v době, kdy zmíněná kritika začala vycházet najevo. Pokud podobné texty oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se předplatitelem Respektu.

Mocná žena vládního hnutí ANO Radmila Kleslová přišla minulý týden o místo v partajním předsednictvu, když vyšlo najevo, že tlačila na dozorčí radu ČEZ, aby přivřela oči a nechala dál běžet její privátní a výnosný kontrakt ve státním energetickém kolosu. Ztráta funkce však v jejím případě zdaleka nemusí znamenat ztrátu vlivu; rčení o vlku, co se nažral, a koze, co při tom zůstala celá, pasuje na rezignaci
starostky Kleslové jako ulité.

Sociální člověk

Podle všeho by žena za předsednickým mikrofonem, která na radnici Prahy 10 minulé pondělí razantně řídila schůzi zastupitelů, měla být na dně. V tisku se toho rána objevilo prohlášení Andreje Babiše, že místopředsedkyně hnutí ANO Radmila Kleslová se z „mediálního tlaku“ zhroutila a je v nemocnici. Žádné skomírání s kapačkou v žíle se ale nekoná, starostka Prahy 10 v černých šatech a s natupírovaným účesem zvučným hlasem odmítá návrhy opozice a sem tam mezi jednotlivými body obdaří zářivým úsměvem a povzbudivým mrknutím i novinářskou návštěvu, které si před chvílí všimla v prostoru pro hosty.

„Taková sympatická a takhle po mně jdete,“ řekne pak přísně o přestávce jednání, „volali mně i lidi, třeba pan Grégr, že se jich na mě vyptáváte. Proč?“ Po vysvětlení, že při přípravě článku o komkoli jsou rozhovory s kolegy a lidmi z okolí běžný novinářský postup, změní tón. „Já jsem teď zvyklá,“ podotýká trochu lítostivě, „všichni po mně jdou a snaží se mě poškodit.“

S tím zhroucením, o kterém mluvil předseda Babiš, to prý nebylo tak zlé: před pár dny se jí udělalo špatně, tak si zajela do nemocnice na vyšetření. „Prostě se na mně podepisuje ta mediální štvanice,“ říká starostka. A myslí tím fakt, že se v novinách psalo o její prozrazené smlouvě, díky které brala od ČEZ 100 tisíc měsíčně za rady, jak se dobrat lepších zákonů – na čemž ona sama nevidí nic zlého.

Poradenstvím ve státních a polostátních firmách se po pádu režimu celou dobu živila a pro ČEZ takto pracuje už 15 let, a proč to vadí zrovna teď, kdy je vrcholnou představitelkou Babišovy strany, tomu prý nerozumí. „Uvědomují si ti, co to rozpoutali, že právní služby jsou mé povolání? Kdybych nebyla starostka, tak bych měla jít na pracák jen proto, že jsem místopředsedkyně ANO?“ říká.

Radmila Kleslová, Babišem přezdívaná „doktorka“, má pověst zdatné manipulátorky a lidé kolem ní to dílem žertem a dílem vážně přikládají jejímu proškolení v komunistické Státní bezpečnosti – v roce 1986 po studiu práv si ji StB vytipovala jako příhodnou osobu pro práci rozvědčice, v roce 1988 už ji rozvědka zaměstnávala a chystala k vysazení s falešnou identitou v zahraničí. Ať se ta schopnost manipulovat se soupeřem, uhýbat a mlžit vzala kdekoli, rozhodně tu je: otázky, které jí nevyhovují – třeba ty na její aktuální problém s uniklou nahrávkou, na níž tlačí člena dozorčí rady ČEZ, aby zastavil informování o její poradenské smlouvě –, bryskně převede do emocionální zpovědi.

„Jakýpak problém s nahrávkou. Víte, než mi před pěti lety zemřel manžel pouhý měsíc po diagnóze rakoviny, považovala jsem za problém i to, kam dát psa během dovolené,“ líčí s výrazem člověka, který statečně překonává bolest. „Co jsem ovdověla a zůstala sama s šestnáctiletou dcerou, bez příbuzných a bez pomoci, už hned tak něčemu problém neříkám…“

Základní slušnost velí po téhle vzpomínce se na chvíli zastavit v pietě, a tu chvíli ticha paní Kleslová ihned využije k rychlému odchodu od otázky. „Oni pořád kritizují,“ kývne směrem k zastupitelským lavicím, v nichž sedí opoziční politici zpochybňující výhodnost některých smluv pro městskou část, „ale víte, kolik za to natahování zastupitelstva berou? Mají to placené od hodiny a za to zdržování berou tisíce.“

Oddanost a slabost

Ještě než se Radmila Bartheldyová stala právní specialistkou na petrochemii, v níž pomáhala Babišovým firmám, musela v roce 1990 projít prověrkovou komisí, aby mohla z StB pokračovat v demokratické, nástupnické tajné službě. Tam se seznámila s budoucím manželem Jiřím Kleslem – byl tehdy předsedou komise – a prošla. Pomohlo jí, že nestihla být komunistickou StB vysazena jako špionka do zahraničí. Z tajné služby odešla po dvou svobodných letech, vdala se, porodila dítě a vstoupila do ČSSD.

V buňce na pražském 10. obvodu zaujala neskrývanými ambicemi a aktivitou a rychle se stala šéfkou celopražské kontrolní komise, což je vlivná funkce – rozsuzovala všechny partajní spory v hlavním městě. Už tehdy ukázala důležitou vlastnost, která ji provází dodnes: naprostou oddanost svému šéfovi. V té době jím byl Petr Hulinský, toho času šéf pražské ČSSD. Pražští sociální demokraté vzpomínají, jak se Radmila Kleslová zapojila do vnitrostranického boje svého šéfa s rivalem Jiřím Paroubkem a z titulu své funkce otrávila Paroubkovi život rozsáhlou kontrolou černých duší v „jeho“ Praze 5: všichni se museli registrovat znovu. To prý vyžadovalo od Kleslové velkou odvahu, Paroubek coby náměstek primátora byl už silnou politickou postavou.

V roce 1998 se Radmila Kleslová dostala do sněmovny a ta se na mnoho dalších let stala jejím hlavním pracovištěm. Oficiálně nastoupila na Malou Stranu jako asistentka pražského poslance Karla Šplíchala. „Rozuměla právním věcem, byla schopná. Zaměstnal jsem ji na částečný úvazek. Na rozdíl od ostatních asistentek, které nikdo nezná, si už za pár dní tykala s ministry. Je velmi společenská,“ vzpomíná Šplíchal.

Hlavním úvazkem schopné asistentky byl ale lobbing a jejím oborem především petrochemie – coby advokátka pracovala pro tehdy státní Unipetrol. Po sněmovně se pohybovala s tehdejším šéfem státního Unipetrolu a později Čepra Pavlem Švarcem a také ministrem průmyslu Miroslavem Grégrem, který pro ni měl osobní slabost.

Právě při práci v Unipetrolu se seznámila s rostoucím miliardářem Andrejem Babišem, jehož Agrofert se státním petrochemickým holdingem velmi výhodně obchodoval. Babiš měl ovšem navíc zálusk na celý Unipetrol. Grégr, povzbuzovaný Kleslovou, jeho přání vyslyšel: v roce 2001 Zemanova vláda  rozhodla o privatizaci Unipetrolu a zahájila jednání s Agrofertem. Babiš skutečně vyhrál privatizační soutěž, nakonec se mu však firma zdála drahá, z obchodu odstoupil a Unipetrol později získali Poláci.

„S Babišem úzce spolupracovala a bylo znát, že si hodně rozumějí,“ říká další poslanec ČSSD, který Kleslové poskytl sněmovní kartičku asistentky, Miloslav Soušek. „Dělala pro Agrofert, upozorňovala, kde pro ně hrozí problém v zákonech a co můžou ovlivnit. Taky pro ně vymáhala nějaké nedobytné pohledávky, občas se přede mnou zmínila, že jsou s nějakým blbcem problémy.“ Bývalý poslanec Soušek poznal v Radmile Kleslové na chodbách sněmovny svou bývalou spolužačku z lidušky ve Vysokém Mýtě, odkud oba pocházejí. Ona se jako malá učila na housle, on bral hodiny piana. Ve sněmovně se pak těm dvěma podařilo secvičit parádní koncert, na nějž si koupila nechtěně vstupenky celá země a zisk z něj šel do kapes Andreje Babiše: z poslanecké kanceláře pana Soušky a jeho asistentky lobbující za Agrofert vzešla v roce 2009 drobná úprava zákona o daňovém zvýhodnění biopaliv, podle níž jsou oproštěny od daně pohonné hmoty obohacené metylestery jediného druhu – řepkovým olejem. Tím, který v Česku vyrábí především Agrofert.

„Necítím se zneužitý, spolupracovali jsme na tom zákoně, to ano, ale měl jsem dobrý úmysl zabránit tomu, že by se k nám přivážel palmový olej a české zemědělství by zůstalo bokem,“ vysvětluje bývalý poslanec Soušek. „A i když Babiš o to měl opravdu zájem, pořád je to jen kompromis toho, co chtěl. Přál si, aby se muselo příměsi přimíchávat víc.“

To se nedělá

Atmosféra obklopující dnes Radmilu Kleslovou v mnohém připomíná to, co se nedávno dělo kolem blízké ženy jiného vlivného muže, Jany Nagyové. Podobně jako svého času o vrchní sekretářce premiéra Petra Nečase, jdou teď mezi členy ANO zvěsti o tom, že Kleslová má moc zařídit odposlechy telefonů, má složky na lidi s jejich dávnými prohřešky, a kdo se jí znelíbí, ten má po budoucnosti, protože má podle kolegů velký vliv na nejvyššího šéfa Andreje Babiše.

Vládní činitelé, poslanci i zastupitelé za ANO buď po otázce na Kleslovou rovnou zavěsí telefon, nebo se omluví, že o pražské vůdkyni hnutí nebudou mluvit na jméno. Vysvětlují, že i když to vypadá zbaběle, mají prý pro své jednání dobré důvody. Znají příklad bývalého Babišova náměstka na ministerstvu financí a člena dozorčí rady ČEZ Lukáše Wagenknechta, který přišel v červnu o funkci na ministerstvu, když upozornil Babiše na nátlak ze strany Kleslové.

Nebo známý případ chvilkového kandidáta ANO na pražského primátora Jana Kasla, který se nechtěl nechat na kandidátní listině obklopit pouze oddanými služebníky pražské předsedkyně, lidmi, kteří jen někde roznášeli koblihy, požadoval odborníky – a musel odejít. A příkladů odstraněných lidí a zrušených buněk je v hlavním městě spousta.

Gesto Radmily Kleslové z minulého týdne, kdy se před zasedáním „kárné“ schůze předsednictva ohledně jejího angažmá v ČEZ vzdala funkce celostátní místopředsedkyně, vzbudilo mezi představiteli ANO pousmání. Zasvěcenci vědí, že tím Kleslová přišla o to nejméně podstatné, co měla v rukou. To hlavní, pevně uchopená Praha a také léta strávená po boku Andreje Babiše a jeho Agrofertu, jí zůstává dál.

„Možná je to skutečně paranoia, ty zvěsti o odposlouchávání a složkách na lidi,“ říká bývalý ředitel podniku Synthesia patřícího do skupiny Agrofert Viktor Janouškovec, který zakládal pro Babiše jednu z pražských buněk už v roce 2010. Vloni se dostal do křížku s Radmilou Kleslovou kvůli postupu při skládání koalice v Praze 4 a v červnu byl v nepřítomnosti vyloučen z ANO. „Ale ta skutečnost, že Kleslová ví, jak Babiš přišel k majetku a privatizoval podniky, to žádná fikce není. A informace mohou být zdrojem její síly.“

Radmila Kleslová všechny tyhle výtky a kritiku zná, ale vyjadřovat se k pomluvám, jak tvrdí, rozhodně nebude. „Já nikoho neničím, to jsou jenom řeči, a přesně vím, odkud to jde,“ říká. „A ten Kasl, toho lidi neměli rádi. Víte, jak o mně mluvil, že mám KGB metody? Copak to se dělá, mluvit takhle o krajské předsedkyni?“

Václav Dolejší je redaktorem HN.