Doba měděná

Začíná doba měděná. Lidstvo je trochu méně chlupaté a trochu lépe oblečené, než když se to stalo poprvé (asi tak 4000 let př. n. l.). Přibylo mu také pár nepříjemných vlastností, například potřeba si o všem něco myslet a potřeba o tom hodně mluvit. Výsledkem je, že lidé mají názor například i na měď. Minulý týden si o mědi mysleli spoustu zajímavých věcí hlavně v německých novinách.

Schopnost něco si myslet je doprovázena schopností myslet trochu za roh. Chlupáči by se divili, Němci však vědí, že měď je mnohem víc než měď. Je to kov plný symbolů, společenských a ekologických a stylových souvislostí. Naši předci v eneolitu měli to štěstí, že o nich nic netušili. Dnes například znalci trendů tvrdí: doba měděná vystřídala dobu nerezovou. Na přelomu milénia byli všichni chladní a hladcí jako nerez splachovátko. Makali a šplhali a píchali do sebe lokty z chirurgické oceli a nejútulnější jim připadal beton – prostě ambiciózní a věčně frustrovaná generace X.

Teď si však své byty, kavárny a hotely zařizuje generace Y – a v kapse jim při tom pípají mobily jako kuřátka, protože právě s takovou péčí pěstují své kontakty. Generace Y nehrotí, komunikuje, šéruje a touží po světě, kde každý je kamarád s každým – aspoň na Facebooku. A k takovému světu se hodí měď. „Devadesátá léta byla typická…