Sen o venkovské malotřídce

Na střední hotelovou školu přivedla Zuzanu Navrátilovou představa, že práce mezi lidmi ji bude bavit. Jenže postupně zjišťovala, že budoucí profese je větší nuda, než čekala. V maturitním ročníku ale přišla záchrana. Našla si partnera, mladého učitele, navíc z kantorské rodiny. A brzy měla jasno, právě téhle profesi se chce v budoucnu věnovat také.

Oslnil ji především partnerův otec, který v Lysé nad Labem kousek od Prahy vede malotřídku. „Žijí tam,“ říká o přítelově rodině Zuzana Navrátilová a má tím na mysli nejen fakt, že ve škole mají zároveň byt. „Pořádají co chvíli nějakou akci, dětský den, setkáni s rodiči, posezení s dětmi u ohně,“ vypočítává namátkou. „Obdivuji to: skončí výuka, máte toho plné kecky, a přesto vymýšlíte, co ještě s dětmi podniknout.“

Zuzana Navrátilová ví, o čem mluví. Přesto, že pedagogickou fakultu bude končit až letos, má za sebou rok práce na základní škole v Čelákovicích. Fakultě v Hradci Králové vyčítá, že místo potápění pro puk na dno bazénu v hodinách plavání jí tam měli ukázat, jak vypadá třídní kniha a katalogový list žáka. A něco o tom, jak komunikovat s rodiči. Nejistá se totiž cítí spíš mezi nimi než mezi dětmi. „Mám naštěstí ve škole ochotné a schopné kolegy, když jsem si nevěděla rady, poradili mi,“ říká.