Překvapovat diváka

Romeo, Romeo, Romeo, Romeo,“ hraje si Tereza Voříšková v roli Julie s různými odstíny jména chlapce, kterého právě poznala. V tu chvíli se na nádvoří v purkrabství Pražského hradu spustí liják a monolog přehlušuje šustění pláštěnek a rozevírání deštníků. Romeo v podání Jana Sklenáře se vrhne na jeviště a strhne herečku pod stůl. Oba jsou ve vteřině na kost promoklí, pletou věty – a publikum, které škodolibě miluje nepředvídatelné situace, nadšeně tleská.

V takových chvílích se představení obvykle rozpadne. Režisérský tandem Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka tvořící pod zkratkou SKUTR ale Shakespearovu hru pojal po svém. Zkrátili text, dali hercům prostor k improvizaci, zdůraznili komediální rysy a podpořili snovou linku. A déšť jako by tomu nahrál do karet: herci se chápou každé narážky na počasí, improvizují a diváci to oceňují potleskem i smíchem. Když v závěrečné scéně slavní milenci vstanou z hrobu a odletí do letní noci, aplaus skoro nebere konce.

Vydatná sprcha sice vytvořila silnější vazbu než obvykle, ale publikum odchází z inscenace spokojené, i když neprší. Minimálně část kritiků ovšem okleštěného Shakespeara nesla nelibě, některé vtípky jim připadaly vulgární a laciné. Citace režisérů, že text bude výrazně krácen, aby se na diváky nevalily tuny veršů, hojně sdíleli i uživatelé sociálních sítí s komentáři typu „Shakespeare je na Prahu moc dlouhej“. „Moc nechápu tu lehkou hysterii, podle mě jsme neudělali nic kontroverzního,“ říká Lukáš Trpišovský o představení, které se po premiérové sérii nyní vrátilo na Pražský hrad. A které charakterizuje pozici SKUTR na české scéně.