Nejsem zas tak špatný

Z Běloruska a Ruska přišly v uplynulém týdnu dvě odlišné zprávy. Běloruský diktátor Alexandr Lukašenko nařídil propustit šest prominentních politických vězňů (oficiálně veřejných buřičů a daňových podvodníků), které jeho režim v posledních letech držel. Režim ruského diktátora Vladimira Putina naopak poslal do vězení na dvacet let ukrajinského režiséra Olega Sencova.

Lukašenkova náhlá vstřícnost vůči domácí opozici není v žádném případě uplatněním „principu humanity“, jak tvrdí Lukašenko. „Je to trik,“ nazval bez obalu svou čerstvě nabytou svobodu opozičník Jurij Rubcov. Je to jen další z mnoha triků, s jejichž pomocí Lukašenko kličkuje složitými časy ve východní Evropě.

V Bělorusku je před prezidentskými volbami. Rok a půl stará zkušenost z Ukrajiny napovídá, že i v tuze kontrolované zemi, jakou Bělorusko stále je, se vyplatí ukázat spoluobčanům přívětivou tvář. A nejen jim: Evropská unie i Spojené státy v posledních měsících zrušily sankce proti několika běloruským firmám a jednotlivcům a propuštění opozičníků svorně označily za „pozitivní krok směrem k normalizaci vztahů“.