Miloš Zeman se nadechuje k velkému finále

K modrému pódiu na náměstí v Náměšti nad Oslavou kráčí teplým letním dnem ztěžka muž, opírá se o hůl a do schůdků mu pomáhají bodyguardi. Přivítání řečníků a úvodní slova moderátora přečká Miloš Zeman s přivřenýma očima, hned jak se dostane ke slovu, po únavě z třídenního turné po Vysočině není ani stopy.

„Máme toho mnoho společného,“ říká prezident lidem naskládaným na lavičkách před pódiem a šedovlasý divák v první řadě potěšeně tleskne. „Spojuje nás řeka Oslava. Přemýšlel jsem, že bych vzal svůj nafukovací člun a ze své chalupy v Novém Veselí se plavil až do Náměště.“ Publikum se rozesměje a pak zase zvážní, když řečník přijde s pointou: „Bohužel, nízký stav vody to neumožňuje.“ Lidé pokyvují hlavami na znamení, že sucho je zlé a všechny nás trápí, a prezidentovu poznámku ocení potleskem.

Aplaus a smích si prezident vyslouží i za odpověď školákovi, v níž mezi své koníčky vedle přírody, veslování, historie a šachů zahrne i jídlo: „Čech, který nemá rád české jídlo,“ říká Zeman školákovi, „není Čechem, ale přivandrovalcem.“ Dítě tomu naslouchá trochu zmateně, ale když vidí, že všichni dospělí okolo se nahlas smějí, udělá to také.

Pak ale přijde řeč na téma, které rezonuje na všech náměstích prezidentova turné, a Náměšť znovu naladí vážnou tvář. „Islamisté už ovládli Birmingham,“ říká chlapík v pruhovaném triku, „nechceme, aby k nám chodili.“ Miloš Zeman té otázce naslouchá s ustaraným výrazem a pak lidem odpoví: „Džihádisti se sem skutečně můžou propašovat a ohrozit nás.“ Po této odpovědi návštěva Náměště končí, lidé tleskají a prezident se přesouvá do Telče. „Hovada černý, ještě je budeme mít u baráku,“ utrousí třicátník, když provází pohledem prezidentovo mizející auto.

V telčských v kulisách rámovaných podloubím renesančních domů Zeman pokračuje v podobném duchu. Chválí místním jejich „nejkrásnější město Moravy“, vzdává hold životu bez ochránců přírody, kteří by jistě Jakubu Krčínovi zakázali v 16. století stavět rybníky, kdyby tehdy existovali, a pobaví náměstí úvahou o planých slibech politiků: „Nemáte most? Slibuji most! Nemáte řeku? Nevadí, dám vám řeku!“ předvádí bezejmenné politiky a lidé se ve smíchu zaklánějí.