V památném filmu Společnost mrtvých básníků obrátí učitel John Keating život vzhůru nohama sedmi svým žákům. Stane se tak s pomocí poezie a přesvědčení, že život stojí za to prožít neobyčejně. O něčem podobném sní právě teď šestadvacetiletý Tomáš Bederka. S jedním rozdílem: jeho filmový vzor inspiroval žáky na výběrovém chlapeckém internátu, Bederka by rád něco podobného zkusil ve škole se špatnou pověstí. „Dobří učitelé patří i do horších škol. Takzvaně horších škol. Stejně jako neexistuje špatná otázka, nevěřím, že existují špatné školy a špatní žáci,“ říká.
Aspirant na řemeslo učitele dějepisu a občanské výchovy je teď v posledním ročníku pedagogické fakulty. Rodáka z pražského Smíchova sem dovedla vcelku klikatá cesta. V rodině je jediný, kdo má maturitu. On sám si ji ze střední školy, zaměřené na cestovní ruch, taky málem neodnesl. „Musel jsem chodit do dvou prací, od patnácti jsem pracoval v barech a klubech, nejdřív myl skleničky, pak jako DJ, přes den v supermarketu. Občas to vypadalo tak, že jsem ze školy šel do první práce, pak do druhé, a z ní rovnou do školy, kde jsem se vyspal. Takhle dokola,“ líčí. „To mi nevadilo. Tu školu jsem nesnášel. Ale naučil jsem se jednu věc. Zatnout zuby. Takže vím, že když něco chci, dokážu to.“
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
