Magie produktivity

V ekonomických kruzích se v poslední době debatuje o tom, proč v mnohých vyspělých ekonomikách významně zpomalil růst produktivity. Data v USA ukazují, že v letech 1950–1972 tam rostla produktivita ročně průměrně o dvě a půl procenta, pak tempo zpomalilo, aby v devadesátých letech díky novým technologiím na chvíli zrychlilo, ale v období 2004–2013 už se vrátilo na úroveň jednoho procenta. V jiných vyspělých ekonomikách je zpomalení ještě výraznější.

Takzvaní technopesimisté (v čele s Robertem Gordonem) tvrdí, že je to trvalý jev, protože dnešní inovace zdaleka nejsou tak revoluční jako ty z počátku 20. století (například elektrifikace). Efekt internetu a komunikačních technologií navíc postupně vyprchává a nemá už tak zásadní dopad na výrobu jako v devadesátých letech. Ekonomický růst (produktivita) bude tedy nadále zpomalovat také vinou dalších faktorů, jako je stárnutí populace, nerovnost, globalizace a další.

Na druhé straně názorové barikády stojí technooptimisté (například Brynjolfsson a McAfee), podle nichž bude revoluce informačních technologií i nadále hnacím motorem produktivity. Nedávná studie OECD dává za pravdu spíše technooptimistům. Firemní data ukazují, že v historickém kontextu inovace díky předním hráčům v oboru až tak nezpomalily. Došlo však k výraznému zpomalení v přebírání nových technologií firmami, které samy neinovují, ale aplikují technologické novinky s jistým odstupem (OECD, The Future of Productivity).

Jiní (například Buiter) vidí problém…