Zastavte sluníčkáře

Všichni o nich mluví, ale ještě jsem žádného nepotkal. Má to být nebezpečný druh, který ohrožuje budoucnost této země. Rozežírá její vnitřnosti jako silně koncentrovaná kyselina a nechce se zastavit. Má sice přitažlivé jméno, nicméně nenechte se mýlit, hrozba je jasná. Řeč je o sluníčkářích.

Za poslední měsíce byla o nich zmínka ve stovkách článků, blogů, reportážích či televizních debatách. Když se vysloví jméno sluníčkáři, mnozí se třesou strachem, jako když se před mnoha staletími vyslovovalo jméno husité. Chtěl jsem se proto dozvědět víc. Co jsou vlastně zač, kde se vzali, co je spojuje a o co jim jde?

Nejdřív jsem si myslel, že to musí být nějací extremisté, protože prý podporují fašisty na Ukrajině. Vypadalo to slibně, protože slunce a černou barvu měli v oblibě nacisté, kteří v rámci svého okouzlení okultismem často pracovali se symbolem černého slunce. Jenže když jsem nahlédl na extremistická diskusní fóra, výraz „sluníčkáři“ se tam používal jako nadávka, a ne jako pochvala.

Takže tudy cesta nevede. Jak dál? Pomohl mi bloger jménem David Kolísek, který popsal hlavní zlo ve společnosti takto: „sluníčkář, extrémní humanista, extrémní pacifista“ nebo někdo, kdo prý trpí „podobnou mentální deviací“. To už je nadějná stopa. Jenže ta velmi rychle vychladla, protože se ukázalo, že sluníčkáři jsou jinými často kritizováni za to, že chtějí zemi zavléct do války s Ruskem. Takže jacípak pacifisté?

Už jsem byl ztracen, když mě zachránili kolegové z Reflexu. Jiří X. Doležal napsal, že „sluníčkaření“ spatřil u „mladé intelektuálky, která sní o sexu s dvoumetrovým Afričanem“. To věřím, že menšího Středoevropana pořádně znejistí. Ale to není vše. Doležalův kolega Marek Stoniš ve stejném časopise popisoval, že jakýsi pán zjišťoval, jestli má za oknem zaplacený účet za parkování. Podle Stoniše to jsou „sluníčkáři“, kdo udává neplatící řidiče. Pátrání po definici však není konec.

Narazil jsem totiž na blog sanitáře Štěpána Sekaniny, který napsal, že pokud budou „sluníčkáři i nadále pokračovat ve své kampani“, vezme s sebou do hrobu každého, „kdo podporuje okupaci mé země islámem. Seznamy vlastizrádců už se dávnou píšou a každý ví, kde do nich nahlédnout.“

Takže jsou sluníčkáři lidé, kteří mají rádi sex, chtějí platit za parkování a touží po islámu? Pokud si myslíte, že jsme u konce pátrání, není tomu tak. Známý neonacista A. B. Bartoš totiž na Facebooku napsal: „Všimli jste si, že Židé začali masově šířit termín ‚sluníčkáři‘, aby upozadili mnohem výstižnější termín ‚pravdoláskaři‘?“ Hm, takže další mýtus byl vyvrácen. Přece není možné, aby člověk chtěl být zároveň židem a muslimem.

Takže kdo jsou sluníčkáři? Závěr je překvapivě jednoznačný: kdokoli je zrovna potřeba. Jinými slovy, abych upravil známé pravidlo: Inteligence jednoho člověka většinou končí tam, kde začíná názor druhého.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery,
šéfredaktor

Editorial vyšel v novém čísle Respektu, které můžete už nyní stahovat v digitální podobě pro mobily a tablety Android, iPad/iPhone a čtečky Kindle.