Sídliště Solidarita

„Bude potřeba, abychom zkušenosti, které na tomto sídlišti byly získány, uplatnili také co nejvíce v ostatním stavebnictví,“ napsal komunistický ministr techniky Emanuel Šlechta. Řeč byla o sídlišti Solidarita. Tehdy v roce 1948 se pozemky v pražských Strašnicích změnily ve staveniště a rychle tu rostlo na šest set řadových rodinných domků a dvacet šest domů bytových; dobré bydlení pro občana, projekt, kam jezdily brigády z celého světa, chlouba.

Doba ministrovi za pravdu nedala. Místo lidského bydlení brzy začala vznikat panelová velkosídliště a agilní politik skončil sebevraždou. Solidarita ale zůstává. A co víc, topí se v bujné zeleni, přežila všechny společenské změny, i po šedesáti letech nabízí kvalitní bydlení – a je zase v módě. To je mnohem víc, než se povedlo většině ostatních produktů poválečného stavebnictví. Čím to? Jistou odpověď nabízí kniha, již sestavila tamní obyvatelka a kunsthistorička Barbora Špičáková. První část přináší rozhovory s obyvateli a jejich fotografické portréty. Je to zábavný kolorit, ale víc materiálu k úvahám poskytují tři historické stati (autorky Kimberly Elman Zarecor, Eva Novotná a Michaela Janečková). Vyplývá z nich, že Solidarita projektovaná v letech 1946–1947 byla skutečně jiná než pozdější sídliště. Je to spíš produkt meziválečné moderny než nastupujícího reálného socialismu. Právě od meziválečné levice pocházejí principy jako družstevní financování, plánování celku včetně veřejných prostranství a služeb, zefektivnění výstavby za pomoci prefabrikátů. Nešlo jen o byty, ale o ideály moderního bydlení.

Není to však moc radostné poselství. Protože na ideály a zkušenosti ze Solidarity se záhy rezignovalo a nastoupily buranské poměry socialistického stavebnictví; čest výjimkám. Ani když odumřelo, idealismus se nevrátil – developerská výstavba má za cíl vydělat, ne vyjadřovat myšlenky. V důsledku to ovšem znamená, že jen málo ze statisíců bytů postavených od té doby má šanci sloužit tak dlouho a dobře jako sídliště Solidarita.

Barbora Špičáková (ed.): Sídliště Solidarita
Archiv výtvarného umění, 112 stran