Editorial: Létat beze strachu
Jak se na seznam nápadů financovaných z evropských peněz dostaly projekty, jež odborníci považují za bláznivé
Podobné fotografie jsme viděli už mnohokrát, a přesto si na ně nikdy nezvykneme. Příbuzní s vyděšenými pohledy a slzami v očích v letištní hale, ruce sepjaté v zoufalé modlitbě. Někde nad oceánem se ztratilo z radarů letadlo s jejich blízkými. Bude trvat hodiny nebo dny, než záchranáři najdou trosky, a možná i roky, než vyšetřovatelé zjistí příčinu havárie. Anebo se okolnosti tragédie neobjasní nikdy, což se zdá být případ boeingu malajsijských aerolinií na trase z Kuala Lumpuru do Pekingu, který zmizel beze stopy loni v březnu.
Toho, kdo létá s obavami, právě skončený rok příliš neuklidnil. Kromě záhady letu MH370 jsme v přímém přenosu sledovali sestřelení dopravního letadla nad východní Ukrajinou a v minulých dnech pak další tragickou havárii airbusu společnosti AirAsia, jenž se zřítil u Bornea. Vysoký počet obětí v jediném roce logicky vyvolává otázku, jestli je létání skutečně tak bezpečné, jak se obvykle tvrdí. Jde o nešťastnou shodu náhod, jež oslovuje náš podvědomý strach z přepravy vzduchem, kterou lidstvo po většinu svých dějin považovalo za fantastickou utopii? Anebo má supermoderní systém letecké dopravy skutečně svá slabá a nebezpečná místa? Odpověď se dozvíte v tématu Jiřího Soboty na str. 44–50.
Záhady se ovšem objevují i mnohem více při zemi. Jedna z těch, které aktuálně hýbou českou politikou, zní: Jak se na seznam nápadů, které by Sobotkova vláda chtěla financovat z evropských peněz, dostaly mnohamiliardové projekty, jež odborníci považují za bláznivé nebo nevýhodné. Žádný rozumný hospodář by nepostavil třeba přečerpávací elektrárnu v podzemním tunelu pod Šumavou, přesto se takový plán objevuje v požadavcích na čerpání z tzv. Junckerova balíčku, které Česká republika poslala oficiálně do Bruselu.
U nás v redakci nesdílíme skepsi vůči eurofondům, jež se v médiích občas projevuje vypichováním zbytečných nebo privátních ziskových projektů postavených za evropské peníze. Naopak bruselské přerozdělování považujeme za skvělý nástroj vzájemné solidarity a motor inteligentního rozvoje kontinentu. Je ovšem třeba naučit se ho správně využívat. O tom, jak se nám to daří, se dočtete v textu Silvie Lauder na str. 17–19 a také v našem redakčním komentáři na str. 13.
Vážené čtenářky a vážení čtenáři,
příjemné čtení a bezpečnou cestu rokem 2015 vám přeje
Petr Třešňák,
zástupce šéfredaktora
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].