Dopisy

HONZÍKOVA ZVLÁŠTNÍ CESTA

RESPEKT 51–52/2014

V tomto článku popisujete situaci dětí s mentální retardací. Uvádíte, že těchto dětí je statisticky třikrát více v Ústeckém kraji. Dále zde píšete, že psychologové provádějí diagnostiku dětí podle potřeb škol. Chtěla bych vás upozornit na fenomén, kdy se na diagnostice dětí nepodílí psychologové, ale rovnou speciální pedagogové a pedagogové.

V září 2014 jsem nastoupila do pedagogicko-psychologické poradny v Chomutově v Ústeckém kraji jako speciální pedagožka (dále jsem studentkou pátého ročníku psychologie). Po nástupu jsem zjistila, že poradna nemá dostatečný počet psychologů a psychologické vyšetření, včetně stanovení intelektu, zajišťuje vedoucí poradny (speciální pedagog) a další zaměstnanec (pedagog). Po upozornění na tyto závažné skutečnosti jsem byla propuštěna ve zkušební době. Na výše zmíněné praktiky jsem poté upozornila také pana Haraštu z odboru školství krajského úřadu, ale náprava situace nebyla doposud sjednána.

Myslím, že podobná situace není jen v PPP v Chomutově, ale i na jiných místech Ústeckého kraje, kde je krajskou ředitelkou PPP paní Mgr. Blahoslava Pekařová. Já si jako studentka psychologie nedovedu představit, že bych při výkonu povolání zkreslovala vyšetření na „zakázku“ instituce, v tomto jednání mně brání profesní čest, již však není možné zajistit u pracovníků, kteří vykonávají psychologické vyšetření bez příslušného vzdělání. Jednání těchto pracovníků je schvalováno vedením PPP a krajskou ředitelkou PPP Ústeckého kraje. Vzhledem k tomu, že při diagnostice a zařazení dětí do vzdělávání, má PPP klíčové postavení, považuji tuto situaci za velmi závažnou.

Mgr. Bc. Marcela Šupíková

CHOULOSTIVÝ DALAJLAMA

RESPEKT 1/2015

Je mi líto, že taková osobnost jako papež František zvolila postoj shodný s – řekněme – opatrným postojem většiny evropských politiků, který doposud žádné velké úspěchy při jednání s autoritativními režimy nepřinesl. Kolikrát už odborníci konstatovali, že tyto režimy rozumějí pouze síle a kompromisy pohrdají? Měl jsem takový sen, v němž jsem slyšel papeže čínským vládcům vzkázat asi toto: „Vážení soudruzi, nestarejte se o to, s kým se stýkáme. Až znovu postavíte ty kostely, které jste u vás zbořili, až přestanete bránit našim biskupům v jejich činnosti pro křesťany ve vaší zemi, pak se začneme přátelsky chovat i k vám.“ Dobrá, to byl sen. Realitou budou výsledky jednání mezi Vatikánem a Pekingem. Těším se na ně.

Vladimír Čepelák

NEJSEM OSVÍCENÝ FAZOLÁČ

RESPEKT 1/2015

Když jsem šel dnes od brány čerstvým sněhem s čerstvým Respektem v ruce, po letitém zvyku jsem jej otevřel, a to jako na potvoru zrovna na straně čtyřicet dva, potom docela náhodně zapíchl oko do textu a tam, vpravo nahoře, tam je to zas.

Ptáte se co? Inu, vy už to asi ani nevidíte, ono vám to připadá normální. Tedy jaký že je rozdíl v jídle mezi Prahou a venkovem? Kdysi už jsem si přečetl i něco o rozdílu mezi pijáky piva v Austrálii a v Praze, jakož i vážně a upřímně míněnou otázku, jak daleko je Praha od Slunce.

A taky ta pražská a venkovská divadla… Má smysl pokračovat? Prosím, máte pro to nějaký důvod? Je opravdu nutné připomínat venkovským obyvatelům Plzně či jí podobných venkovů, že při návštěvě venkovského koncertu místní venkovské filharmonie občas uvážou v předsálí kozu? Váš časopis pokládám za nejlepší z těch, které znám, proto jsem jeho dlouholetým předplatitelem. Ale zlobíte mě.

Dalibor Michek

OPRAVY

V eseji Sedm miliard otisků prstů v Literární příloze Respektu č. 51–52/2014 je uvedeno špatné jméno autora citovaného motta. Není jím Samuel Hitler, nýbrž Samuel Butler.

V článku Krásná budoucnost bez lidí z Respektu č. 1/2015 se do grafu vloudila chyba. Namísto „Zet na druhou“ má být „dvě na té-tou“, kde „t“ představuje na vodorovné ose čas.