Návrat domů

Z Londýna, kde prožil předchozích šest let, měl Edvard Beneš původně odletět už 9. března s ministry své exilové vlády. Rudá armáda s našimi jednotkami zrovna začínala útočit na Moravu a Slezsko a vláda se chystala do Moskvy, aby jednala o budoucím uspořádání země. V noci před odjezdem – ze stresu z plánované schůzky se Stalinem a komunisty – měl ale Beneš záchvat mozkové mrtvice. Na cestu domů tak vyrazil s dvoudenním zpožděním. Se zastávkami trvala skoro dva měsíce, na zaplněné Staroměstské náměstí dorazil prezident 16. května 1945. Anabázi zachytily objektivy amatérských i profesionálních fotografů.11. 3. 1945  Z Londýna Beneše vyprovodili jeho žena Hana, ministr zahraničí Jan Masaryk a sovětský velvyslanec Fjodor Tarasovič Gusev. Beneš měl na letišti připravený mikrofon k projevu, kvůli fyzické indispozici způsobené mrtvicí však jen krátce poděkoval za britskou pohostinnost.

11. 3. 1945   Z Londýna Beneše vyprovodili jeho žena Hana, ministr zahraničí Jan Masaryk a sovětský velvyslanec Fjodor Tarasovič Gusev. Beneš měl na letišti připravený mikrofon k projevu, kvůli fyzické indispozici způsobené mrtvicí však jen krátce poděkoval za britskou pohostinnost.

11. 3. 1945  V Evropě se stále bojovalo, trasa do Moskvy se proto oblétala vojenskou Dakotou přes Káhiru a Teherán. Letadlo střežily stíhačky RAF.

22. 4. 1945  První chvíle v částečně svobodném Československu. V Dukelském průsmyku se prezidentova automobilová kolona zastavila na provizorním vojenském hřbitově.

13. 3. 1945  Už od roku 1942 byl Egypt díky tažení maršála Montgomeryho v britských rukou. Beneš se s legendárním vojákem potkal pár týdnů po své zastávce v Káhiře: v září 1945 mu na Pražském hradě udělil Řád bílého lva I. třídy.

17. 3. 1945  V letadle na cestě z Baku do Moskvy. Vedle Beneše sedí náš velvyslanec v SSSR Zdeněk Fierlinger, kterého prezident 5. 4. jmenuje premiérem. Přes uličku Hana Benešová.

19. 3. 1945  V Moskvě se Beneš sešel nejen s titulární hlavou SSSR Michailem Kalininem (uprostřed), ale i s generálním tajemníkem komunistické strany Stalinem. S ním vyjednal dodávky výzbroje naší armádě. Jednání s komunisty o nové vládě a jejím programu, který vešel ve známost jako Košický vládní program, se ovšem Beneš v Moskvě neúčastnil a nechal ho zcela na svých ministrech a sovětských našeptávačích.

15. 4. 1945  Z Moskvy se výprava vlakem přesunula do Humenného a odtud auty do Košic. Zde Beneš strávil téměř měsíc, kdy na nátlak Sovětů čekal na osvobození Bratislavy a Brna – neopakoval tak model Charlese de Gaulla, který do Paříže vstoupil přes odpor Spojenců jako první v čele francouzských jednotek. Mezitím si Beneš udělal výlet do nedalekých lázní Štós.

8. 5. 1945  V den německé kapitulace směla kolona konečně vyrazit z Košic zničeným Slovenskem po provizorních mostech a kolem vypálených vesnic směr Morava. Přestávku měl Beneš pod Tatrami, kde se po více než šesti letech mohl pokochat panorámatem svobodné vlasti.

27. 4. 1945  Na Slovensku se prezident s výjimkou pár akcí v Košicích či Banské Bystrici nesetkával s příliš vroucným přijetím. Fašistická Slovenská republika ostatně formálně zanikla až 8. 5., kdy uprchlý prezident Jozef Tiso podepsal v Rakousku její kapitulaci 3. americké armádě. Snímek zachycuje Beneše při pauze na cestě do Smokovce při debatě se slovenským důstojníkem.

12. 5. 1945  Brno 2. ukrajinský front osvobodil 26. 4. Teprve na Moravě při jízdě do Brna se prezidentova kolona dočkala bouřlivých ovací v každé obci, kterou projela.

16. 5. 1945  Brněnské nádraží bylo po bojích zničené, do vlaku do Prahy střežený pancéřovanou soupravou tak Beneš nastoupil až v nedalekém Blansku. Železničáři mu přidělili salonní vůz vyrobený původně pro T. G. Masaryka.

16. 5. 1945 V Praze Beneš nejdříve zamířil na Staroměstské náměstí. Zde pronesl projev, ve kterém vyzval k likvidaci Němců a Maďarů, „jak se jen likvidace ta dá v zájmu jednotného národního státu Čechů a Slováků vůbec provést“. Následující dny začal divoký odsun a období podivné „třetí republiky“, kdy už o všem podstatném rozhodovali komunisté řízení z Moskvy.