Editorial: Dramatický rok 1945-1946

V pátek uplyne sedmdesát let od konce druhé světové války, při té příležitosti vám přinášíme třicet stran čtení o životě v poválečném Československu. Mimo jiné tu najdete dosud nepublikované snímky z návratu prezidenta Edvarda Beneše do vlasti, články o odsunu sudetských Němců či bojích s banderovci. Za pozornost pak stojí zejména text o Maxi Rostockovi, který patřil mezi nacistické velitele likvidující Lidice. Ačkoli byl v padesátých letech odsouzen k trestu smrti, unikl oprátce výměnou za slib, že bude pracovat v západním Německu pro československou StB.

Stejně tak doporučuji rozhovor s jedním z našich nejlepších spisovatelů Ivanem Klímou, jenž se po válce vrátil do Prahy z koncentračního tábora v Terezíně. Bylo mu tehdy čtrnáct let a v interview pro Respekt vzpomíná, jak to tu vypadalo.

„Ve vedlejším bytě bydleli také nějací Židé, ti se už nevrátili. A v dalším bytě bydleli takoví polokolaboranti. Především tedy ten pán. Jeho dcera mě ještě za války jednou vzala do kina na Sněhurku a sedm trpaslíků, což pro mě byl velký zážitek. Tehdy už jsem do kina úředně nesměl. Toho souseda, tatínka téhle dívky, zastřelili při revoluci. Ale úplnou náhodou. Kousek od našeho domu totiž byla barikáda, nějakých dvacet metrů, a jak se na ulici střílelo, podíval se z okna a dostal přímo do čela. Úplně zbloudilá kulka,“ vypráví Ivan Klíma.

Věnujeme se i rychlému nástupu nové totality, což později výstižně shrnul básník a překladatel Jan Zábrana ve svých denících: „A tak to budu opakovat znova a znova: kdo za tenhle srab trvající už třetinu století může? Ti, kdo v roce 1946 v Československu hlasovali pro komunistickou partaj. Ti a nikdo jiný.

Jakékoli vymlouvání a zamezování téhle krutě jednoduché skutečnosti znamená úhybné myšlení, lhaní si do kapsy, lež lidí se zkorumpovanou mentalitou, kteří i po víc než třicetiletém válení v rudé žumpě si pořád budou hledat nějaké vytáčky, že ,ono by to bylo bejvalo dopadlo blbě, i kdybysme…‘ Hovno! Vy a nikdo jiný jste jim pomohli k moci! Vy a nikdo jiný! Voliči kandidátky číslo 1 z roku 1946.“

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery,

šéfredaktor