Ani východ, ani západ

Málokdo tomu detailu 28. října roku 1945 věnoval pozornost. Poté co byli aklamací (řádné volby nebylo ještě technicky možné vypsat) zvoleni poslanci Prozatímního Národního shromáždění, rozezněla se československá hymna. Když tóny utichly, chystali se dojatí zákonodárci k rozchodu, ale tu se najednou ozvala také hymna sovětská. Nekomunističtí poslanci se na sebe překvapeně a někteří i rozezleně podívali, ale setrvali až do konce. V Tigridově týdeníku Obzory vyšel komentář, kde redakce upozorňovala, že tento postup „málokdo pochopil“, protože „šlo přece o vrcholný akt svrchovaného a nezávislého lidu československého, při němž nemá účast žádný cizinec, ani ten nejpřátelštější“. Už velmi brzy to všichni pochopit měli.