Editorial: Příjemní sousedé ze Sudet

Jak vlastně hodnotíte uplynulých 25 let Česka? „Velmi pozitivně. Je cítit, že Česko má už po staletí vzdělané, pilné obyvatele, kteří toho hodně zvládli.“ To jsou mimo jiné slova mluvčího sudetských Němců Bernda Posselta, která najdete v rozhovoru na str. 38–42.

Velmi ho doporučuji nejen kvůli zajímavým odpovědím na různá témata, ale také proto, že ukazuje, jak dramaticky se změnily vztahy s našimi někdejšími krajany. Ještě v devadesátých letech byly vyhrocené z obou stran. Češi volali přes hranice, že sem nikdy „Sudeťáky“ nepustí, jako ozvěna se ozývala hrozba, že nám to v Evropě zavaří.

Na začátku nultých let tu pak Václav Klaus z populistických důvodů udělal z „německé hrozby“ volební téma, takže se nepřipravenému návštěvníkovi Česka mohlo zdát, že za humny opět čeká Adolf Hitler. Naštěstí veřejnost na to příliš neslyšela a populistické strany – včetně Klausovýchobčanských demokratů – utržily porážku.

Sudetoněmecké téma se ještě vrátilo během prezidentských voleb, kdy ho vytáhl Miloš Zeman proti Karlu Schwarzenbergovi. Je vysoce pravděpodobné (přesná data nemáme), že to Zemanovi pomohlo k nějakým hlasům, ale mnohem méně, než by se ještě před pár lety zdálo. Bylo více než zřejmé, že toto téma rezonuje pouze u nejstarší generace, která strávila většinu života pod komunistickou propagandou. Ta hlásala, že Němci stále sní o návratu nacismu a sudetští Němci o návratu do bývalého domova a o pomstě (revanši).

Toto vnímání našich německých sousedů naštěstí evidentně patří minulosti. Pro mladší generace jsou Němci (bez ohledu na to, jestli ti sudetští či většinoví) více méně pouze příjemní sousedé, od kterých maximálně hrozí to, že v hospodě vypijí více piva než my. Nicméně to by nemělo vést k tomu, že přestaneme pracovat na zlepšování našich vztahů.

A tady je třeba navázat na přelomovou cestu Petra Nečase do Bavorska v roce 2013, kde se omluvil za křivdy, které způsobil odsun českých Němců. Nečas se s bavorským premiérem Horstem Seehoferem domluvil na řadě projektů a pravidelném setkávání. V ničem z toho však česká strana nepokračuje. I když se může zdát, že v čase výjimečně dobrých vztahů s Německem to není třeba, opak je pravdou. Teď je nejlepší čas posunout se o kus dál.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor