Vodníci, nebo lobbisté? Nebo obojí?

Zatím to není na žádné oslavy, Česká televize se však letos pokusila věnovat více pozornosti hrané tvorbě a přiblížila se mladším divákům či novějším trendům, které probíhají ve světě.

Jak je obvyklé u velké instituce, jakékoli „přeformátování“ probíhá v řádu několika let a zpočátku jde ztuha. Nová tvorba nemíří hlavně na náctileté a dvacátníky nebo rané třicátníky, ale spíše na lidi ve středním produktivním věku, kteří už nechtějí odpočívat u tak líně plujících seriálů jako Četnické humoresky, Vyprávěj či povídkového cyklu 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. Ty se staly symbolem snahy nepobouřit v hlavních vysílacích časech konzervativnější publikum, jež by pak mohlo mít pocit, že na něj veřejnoprávní televize nemyslí, a mohlo by začít protestovat proti koncesionářským poplatkům.