Změnil se váš pohled na Woodyho Allena poté, co byl obviněn z obtěžování?

Změnil se váš  pohled na Woodyho Allena poté, co jej jeho adoptivní dcera obvinila, že ji jako malé dítě sexuálně obtěžoval?

Kamil Fila: Tak kdo začne?

Erik Tabery: Klidně to risknu. Filmy Woodyho Allena patří k mým nejoblíbenějším. Na tuhle kauzu myslím až překvapivě hodně a nevím, co s tím. Přečetl jsem, co se dalo,a není tam proti WA jasný důkaz. Jenže, to v těchto případech nemusí být nikdy. Co s tím? Ženy a muži na to v debatách reagují často velmi odlišně, což si spojuji s tím, že logicky mužský svět tak trochu stále ohrožuje ženský. Jinými slovy,v případě násilí je slabší. Ale k otázce, pokud proběhne soud a WA prohraje, nebudu se dívat na žádný z jeho filmů. Nedokážu to. Do té doby je pro mě nevinný. I když…

Kamil Fila: Woody Allen má u velké části veřejnosti trvale poškozenou pověst už od devadesátých let, kdy se často zaměňují dvě velmi odlišné kauzy. Kauza se s tehdy sedmiletou Dylan, ježbyla adoptivní Allenovou dcerou, se často považuje za odplatu za kauzu s devatenáctiletou Soon-Yi, která jeho adoptivní dcerou nebyla. Znovuotevření celé debaty přichází ve chvíli, kdy se Allen po sérii slabších snímků znovu etabloval jako uznávaný umělec, a zároveň v době, kdy téma zneužívání přestává být takovým tabu jako dříve – viz případ dcer Klause Kinského. Největší potíž se znechucením z Allena spočívá v tom, že i jeho obhajoba působí jako z komediálního filmu. „Kdybych chtěl zneužívat děti, měl jsem mnoho jiných příležitostí než zrovna tu dobu, která je mi podsouvaná.“

Kamil Fila: Buď se tedy Allen hájí konzistentně v souladu s tónem svých filmů a je nevinný, stejně jako zábava, kterou nám nabízí, nebo se na jeho filmy s intimními tématy začne pohlížet jako na zástěrku odpudivých činů.

Marek Švehla: Je to citlivá věc a souhlasím s názorem, že nic na světě neospravedlní dětské slzy (snad jen správně načasovaný a po zásluze udělený trest). Tady se ale nedokážu přinutit k zavržení díla geniálního umělce, jehož život jsem nikdy neřešil,a už vůbec ne obdivoval.

Petr Honzejk: Obecně jsem hodně skeptický k propojování uměleckého díla a činů umělce či intelektuála v „hmotném“ světě. Spousta umělců a intelektuálů se chovala s odpuštěním jako dobytek, například k vlastním dětem, rodině, mnozí žili v rozporu s tím, co hlásali, ale nějak se nemůžu přinutit k tomu, aby to ovlivnilo moje „čtení“. Když takhle začneme uvažovat, skončíme na úrovni studentů jistého gymnázia, kteří sepsali petici proti pojmenování svého ústavu „Gymnázium Bohumila Hrabala“, protože to byl opilec a spáchal (nejspíš) sebevraždu.

Kamil Fila: Pokud otázka zní, zda se mění osobní názor na filmy, tak tam je to jednoduché – u většiny lidí se základními schopnostmi oddělovat různé „sféry bytí“, a kteří nikdy nebyli zneužíváni, se to nemění. Něco jiného je názor širší veřejnosti, něco jiného většinový názor těch, kdosi nějaké sexuální zneužívání zažili. Potíž s Allenem je v tom, že není spisovatel, který „dělá knihy“ a pak „žije jinak“. On ve většině svých filmů hraje a jsou to z velké části osobní zpovědi. Oddělit ho od díla jde mnohem obtížněji. Proto chápu to znechucení, případně postoje lidí, kteří mají najednou pocit, že jejich vlastní vkus, tj. záliba v Allenově humoru,je nějak vadná nebo pošpiněná.

Marek Švehla: Je to jiný případ než zmíněný Hrabal. Už jen proto, že sexuální násilí na dětech je jiné kafe než opilství. Což nepodezírám Petra, že by nevěděl.

Petr Honzejk: Tak jinak. Otázka zněla, jestli se změnil pohled na Allena poté, co „byl obviněn“. Opět odpovídám NE, protože nechci hrát oblíbenou hru na „sprostého podezřelého“. Přesun důkazního břemene na obviněného mně jde proti srsti.

Kamil Fila: Myslím, že neví (protože si nikdy žádné dítě nezkusil znásilnit).

Petr Honzejk: Vtipné. Ale troškovský humor bych do debaty o Allenovi přecejen netahal.

Kamil Fila: To bych řekl, že byl velmi allenovský humor. Stoprocentně bych něco takového v nějakém jeho filmu našel. U Trošky nikdy. Troška NIKDY nejde do sexuálních tabu. Allen pořád.

Petr Honzejk: Dobře že se umíme ocenit, a dokonce se vžít do Allena tak hluboko, že umíme imitovat jeho humor. To bychom také mohli vědět, jak to celé bylo, ne? Ale dost legrandy, původně byla debata docela vážná a zajímavá.

Erik Tabery: Jistě, každý to vnímáme nějak, jde o osobní pohled. Ale opravdu bych nesrovnával Hrabala s tímto případem. Těžko se dá odhlédnout od té možné oběti a já nechci být na straně WA jenom proto, že jeho „znám“ a ji ne. Ale ani naopak.

Petr Honzejk: Vyjádřete se prosím k tomu, zda jste ochotni znenávidět či odvrhnout člověka na základě pouhého PODEZŘENÍ.

Kamil Fila: Jen na okraj: to není otázka vžívání se, to vychází čistě z pozorování filmů.

Marek Švehla: Taky asi záleží na definici změny pohledu. Patrně budu při příštím koukání na film WA myslet na Dylan, stejně ale budu koukat.

Kamil Fila: Osobně se mi nedělalo dobře ze čtení dopisu Dylan Farrowové a pak jsem strávil den dohledáváním informací, které by to podezření vyvrátily.

Marek Švehla: Tahle věc může i u mě zrát a nakonec uzrát v nechuť koukat. Nebude to všakznamenat vynesení rozsudku nad podezřelým. To je výhoda téhle věci: nikoho nesoudím, prostě jen přestanu mít chuť na to koukat.

Petr Honzejk: Zkusím provokaci: Přestali byste číst Oscara Wilda, kdyby se objevil dopis, z něhož by vyplývalo, že asi měl nějakého kluka pod patnáct?

Kamil Fila: U Wilda nic nemůže být překvapující. Allen je autor výroku „sex je dobrý, když je sprostý“. A zároveň to působí roztomile. Jakmile se do toho vnese zneužívání dětí, není to roztomilé.

Marek Švehla: No a budeš tedy, Kamile, koukat na jeho filmy, nebo ne?

Kamil Fila: U Wilda nenastane žádný obrat. Čtení jeho děl se nezmění. Budu, ale změní se mi jejich čtení – chápání.

Marek Švehla: Protože na tom, že sexuální násilí vůči dětem není roztomilé, se zřejmě shodneme všichni.

Petr Honzejk: Já bych to za sebe uzavřel: Jestli to Allen udělal, bude se smažit v pekle. Ale jeho filmy z pekla nepocházejí, maximálně je v nich kód, který nás má před peklem varovat a kterého jsme si zatím nevšimli.

Silvie Lauder: Já s tím tedy taky dost zápasím. Kdyby to byl kdokoli jiný, tak ho zavrhnu, ale on je to jak na potvoru jeden z mých nejoblíbenějších filmařů. Představa, že už nikdy neuvidím Půlnoc v Paříži, můj zásadní „feel good“ film, se mi nelíbí. A k tomu „pouhému podezření“: doporučuji článek ve Vanity Fair někdy z podzimu. Je tam popsaná celá řada okolností – tedy nejen to, co říká Dylan sama – ,které ukazují, že neměli normální vztah. A že ho sama Dylan jako normální nevnímala.

Erik Tabery: No, Petře, to je těžké kdyby. Tady známe oba aktéry, můžeme je slyšet a vidět, takže je to mnohem živější. A jak se smát vtipům o sexuálním soužití, když známe ten kontext?

Kamil Fila: Souhlasím s Petrem Honzejkem, že si na těch filmech začneme všímat jiných věcí. Některá „významová obohacení“ bych si však raději odpustil.

Marek Švehla: No ale fakt známe ten kontext?

Erik Tabery: Známe kontext sporu. Proto jsem psal výše, že potřebuji soud. Je to asi naivní, ale já to nechci rozhodovat.

Kamil Fila: Momentálně jsem uklidněný, protože původní obvinění byla proti Allenovi stažena a nikdy nebyl ani obžalován. Případ Dylan na mě působí jako „syndrom falešné paměti“. Tím se uklidňuju.

Silvie Lauder: Takže je otázka, jestli se na ty filmy nepřestaneme dívat jaksi samospádem, protože je budeme vnímat jinak a nebude nám to příjemný.

A Kamile – s falešnou pamětí bych zacházela hodně opatrně. I lidé, kteří sexuální zneužívání prokazatelně zažili, si někdy nejsou jistí, jestli se to fakt stalo, protože je to prostě příliš hrozný na to, aby si to člověk pamatoval a žil s tím.

Kamil Fila: Ano, paměť je velmi nespolehlivá. Zvláštní je, jak Dylan tvrdí, že stoprocentně ví, že si to pamatuje a je to její paměť,a nikoli někým jiným (matkou Miou) „implantovaná“ paměť. To je ještě horší, protože nevím, jestli ji to činí věrohodnější, nebo naopak.

Marek Švehla: Dylan zřejmě chce, aby se WA trochu hůř umíralo, což se jí asi povede. Případ je ale tak nejasný a vzdálený, že to těžko zásadněji ovlivní publikum. Já osobně asi posunu Allena na seznamu lidí, s nimiž bych rád šel na večeři, o několik příček níž, koukat však zatím nepřestanu.

Kamil Fila: Jak už padlo, případ ovlivňuje hlavně ne-publikum, které Allenovy filmy nezná.

Silvie Lauder: A jen poznámka k čekání na soud – pochybuju, že soud do toho vnese jasno.

Petr Honzejk: Vy jste tady ještě? Pustil jsem si experimentálně Půlnoc v Paříži a dost postav podezírám, že nemají čisté svědomí. Třeba u Hemingwaye jsem si docela jistej.

Kamil Fila: No, ale o špatném svědomí je hodně Allenových filmů.

Petr Honzejk: Takže dekonstrukce? Jedem!:) Nebo radši ne. Dokoukám to, ale fakt zjišťuju, že se na jeho filmy budu aspoň nějakej čas dívat jinak.