Proč ubývá sebevražd
Kvalitní zdravotní péče a fungující ekonomika se zdají být nejúčinnějšími léky proti sebevraždám
Myšlenky na sebevraždu provázely dnes třiapadesátiletého Františka už od puberty. Jeho otec byl lékař, k rodině se však choval velmi hrubě, často pil, ponižoval svou manželku a fyzicky ji napadal. Jako třináctiletý začal František matku bránit, a otec proto zaměřil své agresivní chování i proti němu. Mimo domov to nebylo o mnoho lepší. V malé moravské vesnici, kde rodina žila, se lidé Františkova otce báli a svou averzi obraceli i proti ostatním členům rodiny. Ve škole tak Františka šikanovali spolužáci i někteří učitelé. Uzavřel se do sebe a stal se úplným outsiderem.
Šikana pokračovala během vojenské služby, kterou František absolvoval za normalizace. Ještě dnes se v noci budí a opakovaně se mu zdá, že došlo k administrativní chybě a on byl povolán do armády znovu. Postupně se u něho začala projevovat klinická deprese a ve dvaadvaceti letech se odhodlal k sebevraždě. Dnes říká, že nechtěl opravdu zemřít, spíš volal o pomoc. Když ležel v kaluži krve a opouštěly ho fyzické síly, rozhodl se, že bude žít dál.
Lze sestavit profil sebevraha?
Podle psychiatra Jiřího Koutka a psycholožky Jany Kocourkové je sebevražda v drtivé většině případů způsobena zkratkovitou reakcí na tíživou, zdánlivě neřešitelnou životní situaci. Jediným východiskem se danému…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu