C. G. Jung – Život v knihách

Existuje jeden nepříliš známý, ale vcelku působivý detail ze života švýcarského psychologa C. G. Junga. Týká se vstupu do jeho domu v Küsnachtu, jeho exlibris a současně jeho hrobky. Zde všude se nachází citát z delfské věštírny: „Vzýván či nevzýván, bůh bude přítomen.“ Práh domu, práh knihy, práh onoho světa – snad že dům, kniha a hrob tvoří základní řadu v životě učence, zneklidňující tím, jak rozporuplně si její prvky odpovídají. Podobná úvaha snad stála i u zrodu Jungovy biografie z pera historika psychologie Sonua Shamdasaniho. Studie C. G. Jung – Život v knihách je totiž pokusem napsat Jungův intelektuální životopis skrz svazky v jeho knihovně – dům i hrob učencův.

Samozřejmě, knih o Jungově životě existuje mnoho. K čemu další? Pandořinu skříňku otevřel sám Jung, když ke konci života zčásti napsal, zčásti nadiktoval své Vzpomínky, sny, myšlenky. Jen v češtině za poslední dvě dekády vyšlo přes dvacet Jungových životopisů; jejich tituly Junga označují za „psychomága“, nebo dokonce „árijského Krista“, takže o jejich úrovni se vyplatí pochybovat. Ale Shamdasani je úplně jiný případ. Profesor historie na University College v Londýně platí za předního jungovského odborníka. Přitom o něm lze říci to, co měl během jedné panelové diskuse pobaveně pronést sám Jung: „Zaplať pánbůh, že nejsem jungián.“ A co je snad nejdůležitější, Shamdasani měl v posledních letech jako editor Jungovy Červené knihy volný přístup ke všem relevantním archiváliím. Právě to je znát i na podobě aktuální publikace – více než z poloviny ji totiž tvoří dokonale reprodukované faksimile.

Putování po Jungově knihovně tak obsahuje například možnost přečíst si, co si tužkou poznamenal na poslední stránku Nietzschova Tak pravil Zarathustra, nebo jaké věnování mu vepsal James Joyce do výtisku Odyssea. Mimochodem, o tomto velkém modernistickém románu si švýcarský psycholog nemyslel vůbec nic lichotivého, ba neubránil se načrtnout spojitost mezi povahou díla a psychickou poruchou Joyceovy dcery, již měl v péči.

Není asi třeba pokračovat ve výčtu zajímavostí, aby bylo jasné, že bibliofilsky zaměřený voyeur si přijde na své. Shamdasaniho studie však nabízí víc než pohled klíčovou dírkou. V Jungově domě knihovna sousedila s pracovnou a dochovala se celá řada svědectví o tom, jak Jung během analýzy rázně vstal, vytáhl svazek, nalistoval a ukázal prstem, aby pacientovi vyložil, že motiv, na který narazili, se překvapivě podobá tomu či onomu. Vztah knihovny a psýché je klíčový. Ne náhodou Shamdasani svou studii otevírá citací Jungova snu, v němž knihovna plná vzácných tisků a inkunábulí symbolizuje nevědomou část mysli. Pátrání v Jungově knihovně tedy sleduje dvojí účel.

Zaprvé historicky osvětluje, jak Jung dospěl ke své psychologické koncepci. Zadruhé napovídá, jak vytrvale zkoumal své vlastní nitro i nitro svých pacientů skrz mytologii a literaturu. Patří k jungovským paradoxům, že svou metodu nazval analytickou psychologií, ale většinu života přece jen zasvětil syntéze. Ambice této syntézy navíc psychologii neustále přesahovaly směrem k antropologii. V různých etapách svého života se Jung zcela ponořil do vyčerpávajících badatelských projektů v naději, že vrstvy kultury nějak odpovídají vrstvám kolektivního nevědomí. Jeho knihovna dokládá, co vše zevrubně propátral: západní i východní mytologii, velká náboženství, starověkou gnózi a středověkou alchymii, klasickou literaturu.

Shamdasaniho studie nabízí velkou metaforu: Knihovna jako kniha života, knihy jako jednotlivé kapitoly, jejich stránky jako střepy roztříštěného zrcadla, v nichž se zhlíží lidská duše. Zda se Jungovi ono zrcadlo podařilo poslepovat nejen v případě konkrétních pacientů, ale rovněž v případě člověka vůbec, nakonec možná není to nejdůležitější. Jung sám každopádně věřil, že nalezl a uskutečnil svůj mýtus. Bez knih by to v tomto případě nebylo možné.

Autor je spisovatel.

Sonu Shamdasani: C. G. Jung – Život v knihách
Přeložil Pavel Kolmačka, Portál, 224 stran