Editorial: Nepropadat zoufalství

„Má výbornou paměť a počítá párátka. Párátka se rozsypala na zem, a on je spočítal během chvilky,“ říká Tom Cruise ve filmu Rain Man, když představuje Dustina Hoffmana. Od té doby vidí většina společnosti autisty právě takhle. Proč ne, i když je to to samé, jako by mimozemský návštěvník po setkání s jedním pozemšťanem tvrdil, že takhle vypadáme všichni.

Obecně sdílená představa o autismu by nevadila, kdyby nepřinášela docela vážné komplikace. I tato porucha mentálního vývoje má totiž řadu podob a jedna z nich se tak dramaticky liší od té filmové, že o ní nikdo neví, nebo si ji nechce připustit. Někteří autisté dostávají silné záchvaty, kdy například tlučou hlavou o zeď tak silně, že kdyby jim někdo nepomohl, mohou si vážně ublížit. Boj o život trvá i několik hodin v kuse a několikrát za sebou se opakuje. Nikdo přesně netuší, co je spouštěč a proč zrovna jeden autista zadumaně hledí před sebe, zatímco jiný kolem sebe tluče způsobem, jako by se topil a chtěl se dostat nad hladinu. Takový boj se jen těžko popisuje slovy, pro rodiče každopádně znamená vyčerpávající boj o zdraví dítěte, které si během záchvatu může rozbít hlavu o zeď.

Problém je, že dnes v Česku téměř nejsou instituce, které by byly schopné pomoci a pacienty k sobě v případě potřeby vzít. Milující rodiče se tak dostávají do pasti, kdy se snaží o své děti pečovat, ale zároveň se ocitají na hranici lidských možností.

„Po letech života s dítětem, které náš psychiatr označuje za jeden z nejtěžších případů problémového autismu, vím docela dobře, co dokáže kombinace dlouhodobého nevyspání a vyčerpání. V nočním křiku si připomínám osvědčené metody, jak zvládnout narůstající záchvat. Dýchat hluboko do břicha, nenechat se strhnout vlastní agresí, kterou souboj se zuřícím dítětem po čase nevyhnutelně aktivuje. Neusínat, nepropadat zoufalství ani se příliš nechytat naděje, že to brzy skončí,“ píše Petr Třešňák v článku, který najdete na str. 48–56 a jejž vám rozhodně doporučuji k přečtení. Jde o skutečně výjimečný text, mimo jiné i proto, že Petr Třešňák popisuje vlastní zkušenost.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery