Škrty v zámoří

Část letošního léta jsem strávil služebně ve Spojených státech, přednášel jsem na několika konferencích a navštívil pár laboratoří dlouhodobých spolupracovníků. Zůstal mi silný dojem, že věda je v USA stále výborná a pořád máme v Evropě co dohánět. Zároveň ale nebylo možné si nevšimnout depresivního tónu, ve kterém američtí kolegové komentovali současný stav podpory vědy a vyhlídky do blízké budoucnosti. V Americe se v posledních letech nešťastně sešly dva faktory, jež výrazně negativně zasáhly do financování vědy. Zaprvé jde o známé automatické škrty v rámci tzv. sekvesterace, která se začala uplatňovat poté, co se republikánští a demokratičtí poslanci Kongresu nedohodli na lepším způsobu, jak udržet rozpočtový schodek pod kontrolou. Grantovým agenturám tak kvůli plošným škrtům chybí letos více než šest miliard dolarů. Zadruhé se ze dne na den změnil způsob financování projektů od americké Národní grantové agentury z ročního na tříletý cyklus, čímž dočasně vznikla další ohromná díra v jejím rozpočtu.

Výsledkem je, že úspěšnost nových grantových přihlášek v USA poklesla pod dvacet procent. Začínající badatelé jsou na tom obzvlášť špatně a univerzity pomalu přestávají požadovat získání velkého grantu jako podmínku pro udělení definitivy. Ale ani zavedení vědci na tom nejsou…