Babiš není lék, ale další příznak nemoci

Je rekordní počet kandidátů a stran v komunálních volbách výraz vzedmutí občanské odpovědnosti, nebo spíš projev jakési švejkoviny a přesvědčení, že politiku tu může dělat opravdu každý?

Erik Tabery: Já se domnívám, že to bude spojení obou pocitů. Společnost musí vidět, že klasické strany výrazně slábnou, takže cítí větší šanci. Ostatně to už se povedlo při posledních volbách v Českých Budějovicích, Karlových Varech… Mnohá uskupení jsou výborně připravená. Zároveň je ale vidět, že řada těch kandidátek nemá moc potuchy, co se v komunální politice dělá.

Petr Honzejk: Mám pocit, že je to průvodní jev zlomového období. Politika je tak rozvalená, že ztrácí obsah, racionalitu, stává se na jednu stranu bezduchou detaší byznysu (ANO), na druhou stranu plebejskou šaškárnou. Jedno podmiňuje a posiluje druhé.

Marek Švehla

: Souhlasím, že je to průvodní jev přelomu. Nicméně mám pocit, že minimálně v Praze politika naopak získává obsah.

Erik Tabery: Dostává obsah, protože už neřešíme Béma a to je dobře. Přesto právě to obrovské množství kandidátů a bizarní kampaň odvádí pozornost od řady zajímavých témat.

Marek Švehla: Podle mě v tahu na témata nehraje roli, jestli je bizarních partiček deset, jak bývalo, nebo patnáct, jako je teď.

Erik Tabery: Roli to hraje v tom ohledu, že víc lidí (uskupení) prostě dělá větší hluk. Takže dominantní téma voleb jsou bezdomovci a narkomani, kteří ale patří spíše mezi ty menší problémy.

Petr Honzejk: Jenže taky ten šum různých partiček a marginálních témat pomáhá zakrývat vzestup partaje bez programu, zato s takřka vojenskou disciplínou.

Erik Tabery: Tady bych však spíš řekl, že to je důsledek toho, že ta partaj vlastní média a že ČT přestala pokrývat politiku (když dáme pryč rozhovory). Takže to jsou ideální podmínky.

Petr Honzejk: Já v tom vidím dvě strany téhož. Na jedné se lidé otrávení klasickými stranami houfují do punkově-partyzánských partiček, na straně druhé srážejí kufry a mozky v Babišově firemní armádě. Celkově: Vylučujete maďarský vývoj?

Erik Tabery: Jsem známý svým skandálním optimismem, takže se stále domnívám, že to nemusí skončit až tak fatálně. Ale že tu takové riziko je, to je jasné. V něčem je to na druhou stranu u nás horší. Málokomu se to, co se odehrává, zdá jako problém.

Petr Honzejk: Eriku, pokud z něčeho čerpám optimismus, tak z toho, že u nás funguje partaj nereformovaných bolševiků. Kdyby nebyla, měl by Babiš možná k padesáti procentům už teď. Černý humor dějin v momentu pětadvacátého výročí pádu socialismu.

Erik Tabery: To je, myslím, dobrý postřeh. Je zajímavé, jak se tu politická ideologie hodně promíchala. Kdo by to byl řekl, že se nakonec nejčitelnějšími stranami stanou ODS a TOP 09. Nicméně Maďarsko má naprosto zdecimovanou střední třídu. To u nás není. A mezi voliči ANO jsou lidé, jejichž motivace je volit někoho či něco, co není ušpiněné. Dejme stranou, že je to omyl nebo naivita, nicméně tito lidé, myslím, nejsou připravení jít s kýmkoli do „pekla“.

Petr Honzejk: Souhlasím, rozdíly tu jsou. Podstatné rozdíly. Jenom si podržím obavu, zda v politické hegemonii a možném omezování svobod vidí většina české střední třídy opravdu peklo.

Erik Tabery:  Obava musí být součástí každého kriticky myslícího člověka. A je, myslím, zajímavou výzvou pro každého kriticky uvažujícího člověka, co s tím může udělat. A v tomto ohledu je, Petře, váš text Základy politického šovinismu, brilantním příspěvkem.

Marek Švehla: Orbánovi zdatně asistoval šéf opozice svými chybami, což se u nás zatím neděje. Pokud je však řeč o komunálních volbách a Praze (kde bydlíme), jsme na tom podle mě podstatně lépe než před osmi lety. Tehdy se nikdo o nic nestaral, nikdo „nekřičel“, abych použil slovník téhle debaty, a město bylo vydané do rukou poměrně odpudivých cyniků bez zábran. Akorát že za sebou měli STRANU.

Petr Honzejk

: Marku, nepřipadá ti, že bojovat tady proti Bémovi je přece jen minulá válka?

Erik Tabery: Kdybychom izolovali hlavní město, tak určitě, Marku. Tady jde spíše o kontext, tedy o to, co přinesou volby celostátní politice. A co to znamená, že podle průzkumů vede ANO, o jehož plánech nevíme téměř nic. A tak dál. Nicméně pokud po volbách ANO skončí v opozici, může to být první prasklina v základech tohoto hnutí.

Marek Švehla: Nebojuju proti Bémovi ani proti nikomu jinému. Diskutuju o tom, jestli velký počet obskurních volebních partiček a směšné plakáty jsou, nebo nejsou nakročením k Orbánovi, jak se tady naznačuje. Úspěch ANO znamená, že lidé mají plné zuby prázdných slibů, neschopnosti a přikrádání od jiných stran. Pokud si zahraju na advokáta ANO: v čem jsou srozumitelně horší než ODS svého času? A vynechme teď politologické piruetky o dominantním vůdci, bez něhož by nedali ani ránu. Napadá mě jediná fakt srozumitelná věc: vlastní noviny, což je blbě.

Petr Honzejk: Tak do debaty nám hezky zapadá text bývalého kolegy Martina Komárka, který vydává očekávané vítězství Babiše, jenž jde „proti všem“, za šťastné završení sametové revoluce.

Marek Švehla: Ale to jsou řeči, které už v první hospodě nikoho nezajímají.

Petr Honzejk: Parádní politická eschatologie.

Marek Švehla: Hele nevedeme tu izolovanou debatu, jak je ANO bezvadné. Bavíme se, jestli jsme na tom dnes hůř než dřív a jak moc.

Erik Tabery: Ale my přece, Marku, nemáme na výběr mezi ODS z roku 2010 a ANO. Pokud udělali voliči špatnou zkušenost s někým, kdo nabízel plané sliby, proč volí někoho, kdo nabízí ještě planější? Samozřejmě, ANO není zlo. Také nemám rád to přehnané strašení, které občas slyšíme. Ale přece vidíme rizikové faktory, ne?

Marek Švehla: Budu nadále věřit, že voliči udělali špatnou zkušenost s někým, kdo kradl a nechal svoji sekretářku dohadovat kšefty s polomafiány. To už je trochu těžší kalibr.

Marek Švehla: Ostatně bavíme se těsně před hlasováním. Třeba Babiš nevyhraje.

Erik Tabery: Reagoval jsem na tvou poznámku o planých slibech.

Marek Švehla: Mně taky z Babiše nabíhá kopřivka. Přeju si jeho velkou prohru a slavný návrat do Agrofertu. Problém je, že lidem kolem se tohle přesvědčení těžko vysvětluje. Chová se v ANO jako diktátor? To třeba kmotr Dlouhý v jihočeské ODS donedávna taky, akorát méně viditelně. Byl estébák? Koho to po pětadvaceti letech zajímá? Vede kampaň založenou na prázdných heslech? To ostatní taky. Má noviny? Ano, to je blbě.

Petr Honzejk: Když čtu Martina Komárka, teď už málem evangelistu spásy skrze Andreje Babiše, pána našeho, tak budu pro jistotu „strašit“ dál.

Marek Švehla: ANO, Martin Komárek je hlupák. Normalizační novinář, který by v Mladé frontě udělal kariéru i za Urbánka.

Erik Tabery: Teď úplně nevím, co si s tím mám počít. Přece není podstatné, jestli někdo další vidí nějaká rizika. Jestli je vidíš a já také, tak je prostě podstatné jim věnovat pozornost. To je celé. Já si prostě jen nemyslím, že lékem na rozkradače je populista, který už krást nepotřebuje, protože k majetku přišel s pomocí konexí na politiky, jimž se dnes vysmívá.

Marek Švehla: My nehledáme lék, ale interpretujeme situaci. Já taky tuším, že Babiš není lék, ale další příznak nemoci nebo čeho. Akorát se zdráhám lamentovat nad velkým počtem stran a prázdnou politikou jen proto, že je tu Babiš. V Praze jsem ještě nikdy nezažil tak nadějnou politickou scénu. I když si umím představit lepší.

Erik Tabery: Ano a interpretací jsem došel k tomu, že ANO není lék. Žádný lék nehledám a ani ho neznám. A neříkám, že je vše špatně, hned na úvod jsem psal, že vznikla i velmi zajímavá uskupení. Kromě nich je tu však i ANO apod., kterým je také třeba věnovat pozornost. To je celé.

Marek Švehla: Jasně. Asi ani nejsme ve sporu. Každopádně mě připadá, že argumentovat komikem Komárkem je dětinské. Babiš vede heslovitou kampaň, devastuje mediální svět, v politice však zatím nic tak špatného neudělal, soudě podle dostupných informací. Možná ale udělá, a pak bude čas na lámání holí.

Erik Tabery: Přesně, na finální soud je čas, teď můžeme analyzovat průvodní jevy, které už jsme viděli a dopadly špatně: budování kultu osobnosti, velká koncentrace moci, ovládání médií, populistický slovník, absence programu…