Poirot. Vraždy s monogramem

Po oficiálních literárních návratech britských legend Jamese Bonda a Sherlocka Holmese se hlásí o slovo i nejslavnější postava královny detektivek Agathy Christie. Oblý belgický mužíček Hercule Poirot, vyznavač kultu malých šedých buněk mozkových, se s požehnáním dědiců vrací v románu Vraždy s monogramem z pera britské spisovatelky Sophie Hannah. K třiatřiceti románům přibývá další položka. Ale má šanci v tak vlivném kánonu obstát?

I když je Poirotův vyšetřovatelský rukopis patrný v každém detailu a v každé neodolatelně břitké a sebestředné poznámce, kterou usazuje okolí, vkrádá se záhy pochybnost, jaký smysl má křísit tak konzervativní a starosvětskou postavu. Navíc postavu, jejíž charisma hodně závisí na elegantním stylu a důmyslných vypravěčských konstrukcích. Sophie Hannah si je vědoma závazku a do knihy vkládá řadu typických autorčiných postupů, úskoků a motivů. Jenže pokud jsou nejlepší díla Christie triumfem rafinovanosti, Vraždy s monogramem budí překombinovanou záhadou spíše lehké pocity frustrace.

Autorka si ulehčuje práci postavou vypravěče, důstojníka Scotland Yardu Catchpoola. Mdlý a nejistý vyšetřovatel místy slouží jako pozoruhodně nedůvtipný indikátor Poirotovy geniality. Vyšetřování záhadné trojnásobné vraždy v londýnském hotelu Bloxham sice v jeho podání obsahuje řadu zvratů, ale grácie při matení čtenáře a důraz na delikátní „psychologii případu“ citelně schází. Právě rozkošnického hledání trhlin ve vyprávění a chování druhých se novému Poirotovi nedostává, zato mu přebývají melodramatické odbočky, které evokují spíš pokleslé mysteriózní novely romantismu.

Nový příběh belgického génia není špatnou detektivkou a coby snaživá pocta obstojí, ale autorka jako by ústy Poirota vystihla svoje limity: „Nejlepší umělci mají smysl pro detail i celkovou výstavbu, pro to, kterak spolu jednotlivé součásti ladí.“ Vrcholná díla Agathy Christie to naplňují, Vraždy s monogramem nikoli.

Autor je literární vědec.

Sophie Hannah: Poirot. Vraždy s monogramem
Knižní klub, 344 stran