Má Petr Fiala předpoklady stát se zachráncem ODS?

Jindřich Šídlo: Možná ano. Pokud mu v tom nezabrání sama ODS, jejíž nemalá část si ještě nestačila všimnout, že již nejsou velkou stranou

Ondřej Kundra: Má i nemá. Nemá, pokud se nejdřív nezmění on sám. Má, pokud se změní a trochu ze sebe setřepe své elitářství, začne mluvit srozumitelně a rozejde se s politiky, jako je Martin Kuba.

Erik Tabery: S politiky, jako je Kuba, se nikdy nerozejde. Jak by to udělal? Jihočeská ODS chce Kubu a má Kubu. Navíc Fiala říká, že s tím nic nenadělá. Takže ODS si možná zvolí skvělé vedení, ale o budoucnosti strany rozhodne něco jiného – jestli si kmotři a jejich loutky řeknou, že ODS je už neperspektivní a pak odejdou. To by byl restart. Tu a tam se to už děje, ale málo.

Petr Honzejk: Dodám, že k tomu, aby měl šanci, musí pochopit, že příčinou propadu není „opuštění pravicových hodnot“,jak zatím říkal, ale totální ztráta důvěry voličů v ODS jako politickou stranu.

Jindřich Šídlo: Což je v politice docela zásadní hodnota.

Petr Honzejk: A navíc: i kdyby si Fiala splnil všechny domácí úkoly (zapracoval na vůdcovské imagi, donutil stranu, aby vyndala hlavu z  písku,a dal dohromady program, který by byl víc než křikem „čím méně EU, tím lépe“), stejně to ODS samo o sobě nezachrání. Důležité bude, jak si povede Andrej Babiš. Když uspěje, nebudou mít voliči důvod se k ODS vracet.

Erik Tabery: Docela by mě zajímalo, jak to ve Fialovi uzrálo, že si myslí, že je ten správný muž. Je to nováček, nemá charisma, nenese žádnou novou myšlenku… Neříkám, že na to nemá, ale proč on?

Petr Honzejk: Eriku, možná si vzpomněl na heslo „kdo, když ne ty, kdy, když ne teď“. Nebo ho prostě už nebavilo být jen profesorem. Intelektuálům se to někdy stává.

Jindřich Šídlo: Trochu mi to připomíná situaci z roku 1997, kdy ODA v panice po odchodu Jana Kalvody zvolila předsedou Michaela Žantovského, který se za ni chvilku předtím stal senátorem. Prostě: lepší řešení není k dispozici, ale zůstala aspoň naděje.

Petr Honzejk: Ad ODA: Po Žantovském pak na libereckém konventu, či jak se to jmenovalo, přišel, tuším,  Skalický. A pak už poslední zvonění.

Erik Tabery: Ano, máte pravdu, bylo by to zajímavé pro psychologa. Je to jen zvídavost a vlastně tu odvahu oceňuji, pokusil jsem se vžít do jeho kůže a je to, jako kdybych se přihlásil na trenéra hokejové reprezentace – nelíbí se mi stávající hra, ale nevím, co jiného nabídnout.

Petr Honzejk: Copak hra, důležité jsou body, jak praví klasik. Ale nejde samozřejmě jen o Fialu. Když mu bude „krýt záda“ Martin Kuba, třeba v zastoupení, bude pan profesor asi docela koukat.

Robert Břešťan: Pak ODS skončí jako HZDS.

Silvie Lauder: Souhlasím s Petrem. Jen o Fialu až tolik nejde, klíčové bude, kdo bude ve vedení dál, a nemyslím jen místopředsedy, ale i výkonnou radu. Připomínám oslavované vítězství Nečase a jeho dream týmčističů (Pospíšil, Němcová) v roce 2010, kdy se psalo o porážce kmotrů – a přitom si ODS do výkonné rady navolila Dlouhého, Kubu a další.

Robert Břešťan: Co se od ODS čeká? Změna. Tou změnou nepochybně Fiala bude. A v opozici bude mít čas, prostor a klid na sobě zapracovat. ČSSD v minulosti dovedli k úspěchu také dost nepravděpodobní lídři. Jaké měl charisma Špidla, když porazil ve volbách Klause?

Ondřej Kundra: A jak dlouho tam Špidla nakonec vydržel? Nezměnil stranu, moc se o to ani nepokoušel, a strana ho při první příležitosti potopila. Pokud na to půjde Fiala po špidlovsku, může brzy dopadnout stejně. Ale jasně, šanci má, už jen proto, že v sobě našel sílu jít na téměř ztracenou vartu. To dokáže málokdo. Svědčí to o jeho odhodlání, jestli bude i vytrvalý a odvážný, ukáže až čas.

Robert Břešťan: Chtěl jsem tím říct, že bych Fialu předem neodepisoval. My si tu představujeme charismatického lídra vůdcovského typu, nějakého ranaře… Takže typu Topolánek? Fiala je změna a může jen překvapit. O moc hlouběji už se padat nedá. Tedy dá, ale to už ta strana nebude nikoho zajímat.

Silvie Lauder: K Fialově motivaci: on říká, že odpověděl na výzvy členů ODS. Jinými slovy, odéesáci se rozhodli, že Fiala je zachrání, a on jim vyhověl. Podvolovat se přáním ostatních, spíš než naplňovat vlastní ambice, podle mě není téměř nikdy dobrý důvod, proč něco udělat. A k jeho výbavě – někdo, kdo nemá rád nečekané situace, nad nimiž nemá kontrolu, má obrovský handicap pro pozici předsedy politické strany.