Dopisy

DOPISY (České tápání)

Respekt 2/2014

Z čeho Jiří Holátko vyvodil, že „podstatou kréda“ TGM byl nejen odklon od (zřejmě římskokatolické) církve, ale i „postupné otáčení západní orientace českých zemí k východnímu elementu“? Masaryk přece proti němu bojoval jako sotvakdo jiný. Proti jeho bolševické formě přímo zbraněmi. Jinak i perem – stačí nahlédnout do jeho Hovorů: „Jako Evropan jsem západník – to říkám vůči těm slavofilům, co v Rusku a Slovanstvu vidí něco nadevropského. Nejlepší Rusové byli také západníky!“ Masaryk přitom navazoval anebo posiloval styky s řadou tehdejších západních zemí.

Pokud ovšem pan Holátko lituje, že se československá kulturní a zahraniční politika neřídila pokyny Vatikánu, ale naopak oddělila nejmocnější „církev“ od státu, pak se sluší připomenout poměry v zemích, kde měla tato duchovní mocnost větší vliv. Do diktatur upadaly všechny státy tehdejší Latinské Ameriky a většina katolických zemí v Evropě. Tedy ne laická Francie, ale právě ty státy – Itálie, Španělsko, Portugalsko –, které reformace nepoznamenala. I v Rakousku postřílely oddíly Dollfussovy klerofašistické diktatury v roce 1934 stovky sociálních demokratů. Toho jsme v „husitském“ Československu byli ušetřeni právě díky Masarykovi a Benešovi.

Židé z převážně katolického Polska (včetně Simona Wiesenthala), Maďarska a Rakouska a „pravoslavného“ Rumunska mezi válkami masově odcházeli studovat do ČSR, kde jejich počet nebyl omezován žádným numerem clausem. Nyní jsme svědky, jak k nám přicházejí mladí lidé z Itálie či Španělska, neboť tyto státy navzdory čtyřicetileté příležitosti svobodnějšího vývoje nedokážou desítkám procent svých mladých zajistit práci. A korupce v Itálii, zemi obklopující Vatikán, je ještě větší než zde.

Zdeněk Zacpal

ANKETA

Respekt 2/2014

Pro českou debatu o klimatických změnách není tak možná nejtypičtější její nudnost, spíše to, že se věcem přikládá opačný význam, než jaký mají.

Energie ze slunce šetří fosilní zdroje, jejichž spalování klimatickou změnu způsobuje. Přesto se u nás píše o „solárním podvodu“, jako by ten podvod spočíval v tomto samotném tvrzení, nikoli v nepoctivosti konkrétních osob. Divíme se pak skepsi obyvatelstva?

V myslích některých lidí doposud straší Klausova Modrá, nikoli zelená planeta, ale při vzpomínání na Václava Havla nikdo nepoukáže na jeho geniální a mnohem inspirativnější „jestli globální oteplování existuje, či ne, nevím, ale bez ohledu na to bychom se měli chovat ekologicky“. Právě Havel v posledních letech života svými politickými názory stál výhradně na straně životního prostředí, přesto je nyní „kolonizován“ ekologicky nejproblematičtější leteckou dopravou tím, že je po něm pojmenováno letiště. Znovu se nedivme zmatení a nezájmu veřejnosti u otázek globálního oteplování.

Jan Dlask