Byla Rekonstrukce státu příliš nátlaková a měla jít sama do voleb?

Rekonstrukci státu se přes sliby politiků stvrzené dokonce podpisy nedaří prosadit antikorupční zákony. Znamená to, že tento nový a původně slibný projekt definitivně selhal?

Jindřich Šídlo: Ne. Myslím, že se jen trochu přecenili loni v předvolební atmosféře.

Erik Tabery: Nevím, jestli přecenili. Dobře využili atmosféru a popularizovali jedno téma. Politikům se prostě do toho nechce.

Jindřich Šídlo: No jasně, že se nechce, protože narazili na realitu. Nikdo ti nemůže dát, co ti můžu v kampani slíbit.

Erik Tabery: Jo, to jo, já jen nesouhlasím s Petrem Honzejkem, co psal v HN - že když něco Rekonstrukce státu chce, tak má založit stranu. Prostě zkusili to, co všechny nevládky na světě: něco prosadit.

Marek Švehla: Jejich tlak na politiky byl najednou o řád víc než dřív. V tom vidím velký přínos. Antikorupční zákony nechtěla stará garda a nechce je ani nová. To je poměrně drtivé zjištění. Bez RS bychom to tak jasně nevěděli.

Jindřich Šídlo: Trochu problém vidím v tom, že když něco nazveš „protikorupčním zákonem“, zní to jako automatické právo prosadit ho v podobě, jaká se líbí tobě.

Marek Švehla: „Protikorupční zákon“ je zkratka, něco jako „ekonomické chování“. Já vlastně nevím, co se líbí mně. Spoléhám na cizí argumenty a ty vypadají silnější na straně Rekonstrukce státu. Parlament lepší verze nemá, aspoň zatím. Naopak se zdá, že snahu zákony zlepšit vědomě brzdí.

Petr Honzejk: Napsal jsem, že pokud někdo chce prosadit přesně do detailu svůj program, musí si ho jít obhájit osobně. Outsourcing v politice nefunguje, což se, myslím, ukázalo dostatečně.

Erik Tabery: Já nemám dojem, že čekají, že se schválí všechno. Ostatně strany mohou přijít s jinou variantou a nemusely to slibovat v téhle podobě. Podle mě se jen vymlouvají.

Petr Honzejk: Projekt byl vlastně trochu vyděračský: když nepodepíšete, budete vypadat jako korupčníci. Takže taková smlouva podepsaná pod nátlakem. Ani se nedivím, že se teď řada politiků tváří vůči podepsaným závazkům trucovitě.

Marek Švehla: No, ale oni se tváří vůči nám voličům trucovitě.

Jindřich Šídlo: Já si vždycky vybavím slavnostní start RS v březnu 2013 ve Slovanském domě, jak na pódium napochodovali protikorupční bijci jako poslanec Babák nebo Jiří Čunek. Tam jsem si poprvé říkal, že to asi bude trochu komplikovanější…

Petr Honzejk: Závazky se podle mého mají využívat na dílčí hodnotové záležitosti typu zákaz kouření v hospodách. Ne na složitou soustavu norem, která připomíná komplexní politický program.

Marek Švehla: Na tom něco bude. Nicméně registr smluv je poměrně jednoduchá věc. I ve složité zemi.

Erik Tabery: To nepochybně složitější je, ale neexistuje ideální model, jak jako nevládka něco prosazovat. Oni riskují stejně jako politici. Jinak tohle přece není program. To je dílčí věc. To fakt máme všichni zakládat strany?

Petr Honzejk: Rekonstrukce se stala reálnou politickou silou, leč odpojenou od volebního mechanismu. To podle mě není zdravé.

Marek Švehla: Je ČEZ reálná politická síla? Dělá něco podobného, ale skrytě. 

Petr Honzejk: Těch zákonů je asi osm, tuším. Kdyby to byl jen registr, neřeknu ani muk. Vždyť si vezměte už ten název „Rekonstrukce STÁTU“. To přece nesignalizuje nic dílčího ani jednoduchého…

Petr Honzejk: Aby to bylo úplně jasné: ten program je dobrý. Ale zvolený způsob prosazení narazil na svoje limity.

Marek Švehla: Já se tím osobně ale nijak ohrožený necítím. Lobbisté ve veřejném zájmu lobbovali, pravda trochu naléhavějším způsobem. Udrželi si ale odstup od všech stran a politický život jde dál.

Erik Tabery: Petře, ale to už je snad za námi, že co není volené, to je nebezpečné. Každá nevládka je tak trochu nátlaková. Ale neřeší sociální politiku apod., takže těžko mohou do voleb.

Petr Honzejk: Za námi není nic. Naopak před námi je toho docela dost neznámého. Rekonstrukce mimo jiné posílila narativ Andreje Babiše, že všeci kradnú, že nejlepší jsou nepolitici (rekonstrukce je nepolitická), a pomohla mu k moci. Nebo se rozhodneme nevšímat si vedlejších efektů tohohle experimentu? A pokud jde o to, kdo může nebo nemůže do voleb: většina stran má dominantní téma, se kterým oslovuje voliče, zbytek je zaměnitelná omáčka.

Erik Tabery: Když to je kategorie, kterou mnozí aplikují i na média. Tak dlouho jste odhalovali korupci, až to pomohlo Babišovi. Fakt ale za to mohou média? A léta chceme po občanské společnosti, ať se snaží, a teď je to zase moc. Léta chceme po státních zástupcích, ať se snaží, ale teď je to zase moc. Hrozbami pro demokracii bych šetřil.

Petr Honzejk: Zkratka: pokud má někdo ambice provést zásadní změny typu Rekonstrukce státu, má to jít odsvědčit přímo, protože jinak může mimo jiné spustit politický karambol, který nezamýšlel a jehož důsledky nedohlédne. A Eriku, a není to moc v případě státních zástupců?

Erik Tabery: Zatím nemám důkaz, abych si to myslel.

Petr Honzejk: Ani když soudce řekne, že nechápe, jak se případ vůbec mohl dostat před soud? Jako v kauze libereckého zastupitelstva obžalovaného jako jedna žena a jeden muž?

Erik Tabery: A jinde celé zastupitelstvo odsoudili. Ale pokud chceme mluvit o zneužitelnosti, tak jasně, to riziko tu je. A je všude, ale proto nebudeme paušalizovat, ne?

Petr Honzejk: Je tu, řekneme, hodně nestandardního. A Rekonstrukce státu mezi ony nestandardní jevy patří. Těším se na běžnou liberálně demokratickou nudu. A bojím se, že se dost načekám…

Erik Tabery: Ale tohle pravě ta nuda je. Přečtěte si Zakariovu knihu o demokracii. Jasně, ta veřejná kontrola a svým způsobem nátlak na politiky je problematický, ale prostě patří k věci. Kdyby tu bylo něco jako Tea Party, tak neřeknu, ale tohle je čajíček.

Petr Honzejk: Jestli máš na mysli Budoucnost svobody, tak tam jsem našel spíš poptávku po silných nezávislých institucích garantujících svobodu (soudy atp.) než po paralelních kvazipolitických strukturách. 

Erik Tabery: Ano, to tak je a souhlasím s ním. On tam ale zajímavě píše právě i tom „nátlaku“.

Petr Honzejk: Nátlak v dílčích záležitostech. To ano. Proto říkám, že nemám nejmenší pochybnosti o pozitivním přínosu třeba protihazardních spolků, ekologických iniciativ nebo třeba iniciativ proti předraženým radnicím. To je doplněk, který zaplátuje díry v demokratickém provozu tak, aby nevykolejil. O širokopásmových projektech mám pochybnosti; ty podle mého patří do volebně demokratické složky liberální společnosti.

Silvie Lauder: A kdo bude určovat, jak má vypadat „přiměřený“ nátlak? Politici sami? To, co zažívají čeští politici, se – myslím – nedá srovnat s britskými či americkými. A zatím byli vůči podobným iniciativám mimořádně odolní. A druhá otázka: Existuje kromě přímého angažmá ve volbách (jako volič i kandidát) jiná cesta, jak věci ovlivnit? Jaká tedy?

Petr Honzejk: Iniciovat místní referendum, angažovat se v občanských sdruženích se specifickou agendou, fungovat jako dobrovolník v kampaních těch, kterým věřím. Nebo třeba žít Brno? Ale to už vlastně taky dospělo k tomu, že od určité úrovně agendy a ambicí je lépe oslovit voliče přímo:-)

Ondřej Kundra: To zakládání stran a odchod do politiky, to platí i pro novináře? Jinak si myslím, že Rekonstrukce zatím neselhala, „pouze“ zatím neuspěla. Ukazuje se, že zatímco Slováci si umějí sem tam vládnout (registr odklepli za čtyři měsíce), Češi stále ne. Rekonstrukce v téhle sněmovně třeba neuspěje, ale to není důvod nezkoušet to dál.

Petr Honzejk: Ondřeji, klid. Pokud místo kritické reflexe (což je podstata novinařiny) nepřejdeš k navrhování souboru zákonů a nebudeš nikoho nutit, aby ti podepsal, že je podpoří, tak do politiky nemusíš. Pokud ti ale reflexe přestane stačit, měl bys. Jako to udělal například Tomáš Němeček.

Ondřej Kundra: To si už musí zvážit Rekonstrukce státu sama. Pro mě je jejich práce zatím přínosem. I když ty zákony neprosadí. Ukazují mi, kdo z politiků lže, kdo co nechce, i když tvrdí opak. Skvělý kompas pro rozhodování.

Marek Švehla: Tenhle stát je prolezlý korupcí a z debaty se zdá, že se s tím budeme muset smířit. Politici to řešit nechtějí, to už víceméně víme. A aktivisté to řešit nemají, protože pak jen dostrkají k moci nějakého Babiše, jak tady zaznělo. Takže holt s tím budeme muset žít.

Petr Honzejk: No pro začátek bychom mohli přestat s paušalizací „politici řešit korupci nechtějí“, protože někteří evidentně chtějí. Tohle zní trochu jako variace na třídní boj…

Proč se čeští vrcholní politici o zákon nařizující povinné zveřejňování smluv snaží už dvacet pět měsíců; a stále bez úspěchu. Odpovědi čtěte v novém Respektu 39/2014, který je na pultech od v pondělí 22. září (digitálně je nové číslo dostupné vždy již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).