Editorial: Když se chvějí okna

„Už se bombarduje. Tak já dám bacha a doplním to do textu,“ přišla ve čtvrtek zpráva od Tomáše Brolíka, který se pár dní předtím na východě Ukrajiny přesunul z Doněcku do Mariupolu. Tedy do města, kde se dal očekávat další útok ukrajinských separatistů a ruských vojáků.

Zprávy informačních agentur a zpravodajských serverů v tu dobu zatím o střelách nic nehlásí. I Tomáš se diví, že nikdo jeho zjištění nepotvrzuje: „Ale jsem si jistej, ten zvuk je nezaměnitelnej,“ píše záhy do redakce. V tu chvíli ale už i zahraniční média hlásí, že na Mariupol dopadají první střely.

„,Přece mě tady nemůžete nechat, na taxík nemám, dneska už se odtud nedostanu,‘ křičí zoufalý muž se dvěma plnými cestovními taškami v rukou na schodech autobusu do Oděsy. Ve čtvrtek večer je Mariupol nejblíž bitvě, na kterou se už týden připravuje. Proruští ozbrojenci několik hodin ostřelují pozice ukrajinské armády na východní hranici města. Teď, těsně před setměním, je bombardování tak silné, že se chvějí okénka posledního spoje, který opouští město směrem na západ. ,Proboha nezdržujte, nevidíte, že i ulička je plná? Já tady mám děti, měli jsme vyjet už před čtvrthodinou,‘ stejně vzrušeným hlasem odpovídá pětatřicetiletá žena, která se o dvousedačku dělí se svými dvěma malými dětmi.“ Tak začíná reportáž Tomáše Brolíka z východu Ukrajiny, kterou najdete na str. 24–27.

 „Jo, a už nebombardujou,“ píše Tomáš v další zprávě ve čtvrtek odpoledne. Dobrá zpráva pro něj i pro obyvatele Mariupolu. Nicméně střely na město tu a tam dopadnou už pár hodin po Tomášově sms. Teprve páteční příměří přináší klid. Tedy relativní klid, protože nikdo nemá jistotu, jak dlouho vydrží.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

www.respekt.cz/audio