Mají být obchodní řetězce zavřené o státních svátcích?

Senátoři vládě navrhují, aby obchodní řetězce byly zavřené o sedmi státních svátcích. Nebylo by kvůli pomoci malým obchodníkům prospěšnější omezení rozšířit i na neděle, jak je tomu v Rakousku, Belgii, Francii či Německu?

Jan H. Vitvar: Rozhodně bylo. Třeba v Berlíně to takhle skvěle funguje a podle mé zkušenosti si to všichni pochvalují. Navíc v našem vnímání neděle coby dne určeného ke konzumnímu šílenství projevujícímu se hromadnými nákupy v hypermarketech spatřuji cosi jdoucího proti smyslu jediného dne v týdnu, kdy má člověk odpočívat a věnovat se důležitějším věcem než nakupování.

Jiří Sobota: Kdo přesně rozhoduje o tom, k čemu je neděle?

Erik Tabery: Honzo, ale proč by mělo být špatné, že se někdo chce věnovat nakupování? A kdo určí, co je důležitější? Navíc, když makám od rána do noci, kdy si má člověk nakoupit? Vlastně nevidím jediný důvod, proč to regulovat.

Martin M. Šimečka: Já už si ani nepamatuji, kdy jsem byl naposledy nakupovat jindy než o víkendu. Dokonce bych řekl, že víkend poznám podle toho, že jdu nakupovat. Když mi vezmou neděli, vezmou mi polovinu víkendu. Takže alternativou je mít hlad a jít do kostela?

Jan H. Vitvar: Alternativou je nakoupit si v sobotu a pro rohlíky si v neděli skočit do večerky, a ne autem na kraj města.

Jiří Sobota: Ale proč?

Jan H. Vitvar: Protože je to zdravé. Pro obchod i pro duši.

Jindřich Šídlo: A nemohli bychom si to určit sami?

Erik Tabery: Přesně. Kdo ví lépe, co potřebuji, než já? A kdo ví lépe, jak prodávat, než obchodník?

Ondřej Nezbeda: Já jsem pro. Stát se zabývá normováním soukromého života i otázkami hygienizace veřejného prostoru už od dob osvícenství. Když reguluje kouření, pití alkoholu a dohlíží na kvalitu potravin, proč by se neměl snažit lidi tímhle způsobem ponouknout k tomu, aby se aspoň jeden den v týdnu snažili prožít jinak, aby se pro ně stal něčím jiným, svátečním.

To neznamená, že celý den stráví v meditacích, v kostele nebo nad četbou Bible. Jde o to, aby se namísto konzumu věnovali sobě navzájem, aby se do života společnosti vrátila nějaká hierarchie, společný rytmus, cyklus. Při současné atomizaci společnosti a při tom, jak se rozmývá soukromý a pracovní život, se mi to zdá důležité. Zatímco v osvícenství se regulovala „nebezpečná místa“, která představovala například jatka, mrchoviště či bažiny, dneska jsou to nákupní centra. Zatímco v minulosti šlo o hygienu tělesnou, teď jde o hygienu duševní.

Jiří Sobota: To fakt nejsou žádné racionální argumenty pro zákaz? Senátoři vážně navrhují, aby se do života příkazem shůry vrátil rytmus, hierarchie a cyklus? Tak u toho bych chtěl být.

Ondřej Nezbeda: Jiří, odpovídám na druhou část otázky. Těším se na tvoje argumenty. Ty racionální samozřejmě…

Jiří Sobota: Já ale nechci nikomu nic zakazovat. K tomu, myslím, by měl být nějaký dobrý racionální důvod. Zatím jsme u přání, jak má vypadat život rozhodnutím z vyšších míst.

Erik Tabery: Já si ale chci rozmývat soukromý a pracovní život. A stát je poslední, který by to měl měnit.

Ondřej Nezbeda: Proto jsem napsal „ponouknout“, ne konkrétně nakázat, jak mají neděli prožívat. Prázdniny taky nebyly zavedené zbůhdarma. A stejně tak pracovní týden.

Erik Tabery: Ondřeji, bude dalším krokem příkaz, že děti mají chodit spát do sedmi večer? Že smím běhat jen pět, a ne deset kilometrů? Že si smím dát jen jedno, a ne dvě piva? Kde se zastaví strach o mé dobro?

Jiří Sobota: Myslel jsem, že jde o zákaz prodeje. Ale nerad bych to utopil ve slovíčkaření. Existují nějaké tvrdé argumenty?

Ondřej Nezbeda: Copak to zakládá nějaký precedens, Eriku? A tvrdé argumenty? Stovky studií o tom, že rituály jsou pro člověka potažmo společnost zdrojem psychické podpory.

Erik Tabery: Rituály si nastavím sám. Nutí mě někdo, abych do toho obchodu v neděli šel?

Jiří Sobota: Jako třeba rituál nedělního nákupu s celou rodinou? Ne,  fakt to posuňme z téhle polohy.

Ondřej Nezbeda: Tak to se asi loučím. Pro mě je tahle poloha podstatná.

Jiří Sobota: Přesně, tak jako je pro jiné zase podstatné něco jiného.

Jan H. Vitvar: A naopak.

Ondřej Nezbeda: Jen bych ještě připomněl, jakže se ten poslední (pro někoho první) den v týdnu jmenuje - a že to byl dva tisíce let společenský, ne individuální rituál. To, že zmizel jeho náboženský obsah, neznamená, že se ho máme vzdát nebo jeho smysl obrátit naruby.

Jiří Sobota: V tom případě jsem ve shodě se svým příjmením pro šábes. Ve výstřelu se mluvilo o pomoci malým obchodníkům. Nebo ti v neděli taky nemají dělat?

Ondřej Nezbeda: Ne, nemají.

Jiří Sobota: V tom případě však mluvíme zřejmě o nejradikálnějším zákazu v celé Evropě. Viděl jsem to ve Španělsku, ale bylo to právě na podporu malých kšeftů a v nepřerušené tradici jejich existence to možná dávalo nějaký smysl. Český návrh je, pokud vím, také omezen do nějaké prodejní plochy (tuším že 200 m2, ale nepamatuju si přesně). Tudíž tvoje pojetí je skutečně ojedinělé.

Ondřej Nezbeda: Já jsem si toho samozřejmě vědom.