Mužská disciplína

V roce, kdy to Beyoncé dotáhla na obálku časopisu Time věnovanému stovce nejvlivnějších lidí a Adele je i přes mateřskou pauzu stále nejlépe vydělávajícím britským hudebníkem pod třicet let, by se zdálo, že ženy s přehledem vládnou hudební branži. Pohled na festivalové statistiky tohoto léta – alespoň ty britské – však nabízí zcela opačnou perspektivu.

Deník The Telegraph si dal tu práci, že vyhodnotil programy šesti velkých festivalů sezony (např. Glastonbury, Reading, Leeds). A Vyplývá z nich nejen to, že hlavní hvězdou žádného z nich není žena, ale že sólové zpěvačky představují necelých 16 procent na programu, a ženské kapely dokonce mizivá 3,5 procenta. V praxi to znamená, že ze všech 650 interpretů, kteří letos v Británii zahráli, bylo ženských kapel pouhých 14. Ve srovnání s jinými uměleckými disciplínami jako literatura nebo výtvarné umění, kde nůžky už zdaleka nejsou tolik rozevřené, to živé hudbě dělá zoufalou vizitku. Zvlášť vezmeme-li v úvahu, že návštěvnická skladba festivalů je genderově takřka fifty fifty.

Stav je dán tradicí: rocková hudba byla od dob svého vzniku ryze mužská disciplína a mladé dívky nemají dost silných a různorodých vzorů. I v roce 2014 jsou tak ženy stále líbivou krustou na povrchu hudebního průmyslu. Sice zpívají na& …