Milionář z kiosku

Taková pohádka se do opravdového života obvykle neprodere: aby se ze dne na den stal z nuzáka bez střechy nad hlavou snový boháč, zvítězila spravedlnost a úklady byly potrestány. Pražský bezdomovec František Václavek to počátkem srpna zažil všechno naráz. Soud poslal do vězení lidi, kteří ho obelstili o loterijní výhru třicet milionů korun, a nařídil jim, že peníze musí vrátit. O dobrém konci pro pana Václavka přitom vlastně rozhodlo velké štěstí. Sám si o pomoc říct neuměl a musel se naučit ji přijmout.

Je to v dlani

Na čerstvě uznaného majitele třiceti milionů korun vypadá ten tmavovlasý modrooký chlapík dost zasmušile. Když bez úsměvu přichází srpnovým podvečerem na betonové prostranství vedle vchodu do metra Českomoravská, kde posledních sedm let pomáhal za drobný přivýdělek stánkařům a prodavačům, zamíří František Václavek ze všeho nejdřív k boudě s občerstvením U Bobra a nechá si natočit pivo. Hlavně si sem ale přišel od paní v okýnku bistra vyzvednout stokorunu, kterou mu u ní nechala kamarádka z nedalekého stánku s textilem.

Soud mu zatím miliony přiřkl jen papírově, musí počkat, až bude sepsán rozsudek a pak odblokovány účty podvodníků, kteří ho obelhali a výhru vyzvedli místo něj. A do té doby je pan Václavek odkázán na 3410 korun sociálních dávek a menší částky, které si dokáže vydělat: zítra jede pomoci kamarádovi rozvézt nějaké zboží po firmách, jindy vytahuje z kontejnerů papíry a nosí je do sběrny nebo tam odnáší měď – to když někde na stavbě vyprosí staré dráty a roztaví je, protože dráty sběrna vykupovat nesmí. „Ale teď nemám žádné peníze, tak si půjčuju od kamarádky. Abych si mohl koupit něco k večeři, na ubytovně už nemám ani bramboru,“ líčí a soustředěně se snaží uchopit mezi prsty bílé smítko, které mu ulpělo na černé mikině. Pak si ji uhladí. „Mám všechno čisté, sám si peru, vždycky jsem chodil čistý, i když jsem ještě spal pod mostem,“ říká a konečně se trochu usměje.