Měli zelení zaplatit půl milionu za text "A co děti, mají si kde hrát?"

Strana zelených musí zaplatit textaři Ladislavu Vostárkovi pokutu půl milionu korun za to, že v kampani v roce 2010 použila slogan: „A co děti, mají si kde hrát?“. Tedy část textu, který napsal pro kapelu Katapult. Zdá se vám takový trest namístě?

Petr Třešňák: Jak zpívá Katapult: Hlupák váhá. Vostárek hlupák není, a když viděl, že jeho slogan pomáhá zeleným ve volbách, neváhal. Otázka je, jestli je jedna věta už ukradeným autorským dílem. Můj názor: možná ano, ale odškodné půl milionu je za tuhle újmu dost přehnané.

Karel Veselý: Zelení udělali chybu a za ty se platí. Je to docela paradox, že strana cílící na liberální městský elektorát zvolila slogan kapely, která zastupuje – pokud nějaké – tak konzervativní hodnoty. Na Západě je přitom obvyklé, že se naopak politici chtějí ohřát v autenticitě mladé kultury, jako když Jacques Chirac použil v prezidentské kampani v roce 2002 hit One More Time od Daft Punk. Také neoprávněně a také za to musel platit.

Pavel Turek: Mně na té situaci připadá zase symbolicky absurdní to, že text ke skladbě Až – který poprvé vyšel v roce 1980 – je svou podstatou ekologický. A nyní se jeho autor, dnes právník, soudí o to, že jeho použití v kampani pro Stranu zelených jej připravilo o klienta. Vostárek měl zastupovat společnost ze severních Čech, na kterou tlačil Ekologický právní servis. Když si ta Vostárkem nejmenovaná společnost uvědomila, že Strana zelených používá jeho text, tak se prý jeho služeb vzdala. Zároveň ale souhlasím s Karlem, že hudebníci jsou velmi citliví na to, když si je přisvojují politické strany.

Hana Čápová: Jako pamětnice osmdesátých let musím říct, že slogan „A co děti, mají si kde hrát?“ jsme měli za takovou směšně absurdní ukázku pokleslosti soudobé kultury. Koho by tehdy napadlo, jaký to bude zlatý důl.

Marek Švehla: Vostárek je téma samo o sobě. Génius prvního plánu, nula procent metafory, nula procent humoru. Nedávno jsem s hrůzou zjistil, že si jeho texty pamatuju doslova a byl bych je schopný možná i na mítinku zelených odzpívat v plné kráse. To, že se teď ozval, na mě působí jako hlas ze záhrobí konce sedmdesátých let. Spíš bych mu dal ale něco zaplatit – dodatečně za mršení disciplíny zvané český rockový text.

Pavel Kroulík: Mrzí mě, že Zelení musí platit pokutu, i to, že jim to lidé v internetových diskusích vesměs přejí. A vlastně mě mrzí i to, že si vybrali pro kampaň zrovna Katapulty – byť to (doufám) bylo míněno částečně ironicky. Každopádně si opravdu měli zajistit svolení. Na druhou stranu by mě zajímalo, jestli třeba u soudu vypovídali představitelé oné firmy, která dala Vostárkovi výpověď, protože si prý kvůli dotyčné kampani myslela, že přeběhl k zeleným. Na tomto argumentu někdejší textař stavěl svůj požadavek na odškodnění.

Petr Třešňák: Člověk do svého názoru na tuhle kauzu nutně promítá svoje politické a umělecké sympatie. Kdyby si třeba pražská ODS vypůjčila od Plastic People „My žijeme v Praze“, ani pět milionů by to nezahojilo.

Marek Švehla: „My žijeme v Praze“ bohužel ODS připomínat nemusí. Všichni to vidí. Plastici teda zřejmě vyjdou na rozdíl od Vostárka naprázdno.

Pavel Kroulík: Aha, tak my můžeme být osobní. V tom případě je soudní proces ukázka, že bývalý rocker Vostárek předstíral i to povolené rockerství pro učně. A že měl Václav Havel pravdu, když viděl rozdíl mezi duchem a literou zákona.

Karel Veselý: Kapely jsou dnes obecně citlivější na možnosti licencování své hudby pro nejrůznější účely. Pro hodně z nich je to podstatná část příjmů. Což ale nejspíše nebude úplně případ Katapultu a jejich textaře.

Jan H. Vitvar: Je smutný, že to bude nejspíš nejlepší výdělek Katapultu od roku 1989. Tohle si v době, kdy v inkriminované písni vzývali rok 2006, asi nepředstavovali.

Petr Třešňák: Bohužel to nebude výdělek Katapultu, který se od žaloby distancoval, ale pouze textaře samotného.

Jan H. Vitvar: Tím je to jenom smutnější.

Pavel Turek: Ona nekompatibilita uměleckých a politických sympatií dělá vcelku pěkný guláš všude po světě. Britští konzervativci si před třemi lety uřízli ostudu, když na mítinku hráli skladbu Rocks od Primal Scream a nedokázali si předem zjistit, že kapela sama byla vždy levicová. Pro mě z toho plyne znepokojující zpráva, že politici jsou zřejmě velmi nepozorní posluchači.

Karel Veselý: A třeba soud pomůže zeleným a vzbudí sympatie. Jak jinak by se o nich ještě vůbec někde psalo?

Jan H. Vitvar: Tak ideální je vzít si něco od Richarda Krajča. Ten je politicky hodně labilní. Ale na druhou stranu, zrovna jeho texty se jako politický slogany moc nehoděj. Třeba „Jsme důvod bez příčin, zrnka soli v hodinách a nula dobrých zpráv“, s tím by asi žádná partaj do voleb nešla.

Pavel Turek: No a Andrej Babiš a ANO to asi právě teď vyzkoušejí.

Petr Třešňák: Hm, tohle evidentně nemá cenu půl milionu. Mimochodem, na té kauze není ani tak zajímavé rozhodnutí – ukradli/neukradli – jako ta přemrštěná částka v tak nejednoznačné věci. Kdyby zelení platili pětinu, moc mě to nevzrušuje.

Marek Švehla: Tváří v tvář vlastnímu duchovnímu bohatství ale taky souhlasím, že by se mělo za použití takhle jasně autorského sloganu, který se váže ke konkrétnímu uměleckému dílu, platit. Otázka je kolik. Asi by se tam měl brát v úvahu i předpokládaný zisk, který z použití sloganu plynul. A není až tak velkým tajemstvím, že Zeleným na severu Čech ani textařská genialita Ladislava Vostárka úspěch nepřinesla.

Pavel Kroulík: Takže když už si Zelení s Vostárkem u soudu srovnali náklady, mohli by ho teď vlastně zažalovat…