Médium na stupínku

Škola je dokonalý mechanismus. Vyladěný k bezchybnosti už po staletí dělá přesně to, k čemu byl sestrojen. Na jednom konci spolkne lidi brzy po narození a na konci druhém je vyplivne – navzájem mnohem podobnější než na počátku a bohatší o předem dohodnutou sumu znalostí a dovedností. Což je ověřitelné – a ověřované – nespočtem testů. Stroj zvnějšku obsluhuje armáda speciálně proškolených odborníků a jeho vnitřkem děti provází stejně ohromný počet učitelů. Ti do nich znalosti pěchují, všelijak děti hodnotí a rozřazují po spletitých stezkách. Tuhle hladkost není možné neobdivovat. Stejně jako impozantnost, s níž připomíná olbřímí parní stroje. „Ano, přesně jako parní stroj,“ říká profesor Sugata Mitra z univerzity v anglickém Newcastlu. „A škola má i stejnou velkou nevýhodu jako parní stroj, který je už dnes nepoužitelný.“

Konec učitelů

Indický univerzální vědec – pro náš účel je nejdůležitější, že mimo jiné výzkumník v oblasti „kognitivní vědy“ – se touhle myšlenkou zabýval téměř dvacet let. V roce 1999, ji zhmotnil v dnes už slavný experiment „díra ve zdi“. Do cihlové bariéry ohraničující jeden ze slumů Nového Dillí, kde tehdy pracoval, vykotlal díru a umístil do ní počítač. Pak už jen čekal, co se bude dít.

Zjevivší se přístroj …