Kauza: Budižkničemové

Petr Drulák může být rád, že dělá náměstka ministra zahraničí v Česku, a ne v Německu. Tady má podstatně širší pole k realizaci svých názorů.

V Berlíně by měl jasně vykolíkovaný prostor: zastupoval by svého šéfa při jednáních v parlamentu, ve vládě či při politických jednáních spíš menšího významu. Všude by musel velmi obezřetně ctít politickou linii, kterou formuluje výhradně ministr nebo vláda. Jeho podřízenými by byla jen malá skupina pracovníků vlastní kanceláře.

Na českém ministerstvu zahraničí to vypadá jinak. Drulák coby první náměstek zastupuje ministra na politických jednáních. Zároveň řídí tři z osmi sekcí ministerstva se stovkami úředníků. De facto rozhoduje o jejich přijetí či propuštění, penězích, náplni práce. Ale nejen to: Petr Drulák jako náměstek dokonce formuluje politiku ministerstva navenek. V rozhovoru pro Lidové noviny například ohlásil, že Česko skončí s havlovským pojetím ochrany lidských práv ve světě, což byl jeden z pilířů české zahraniční politiky posledních pětadvaceti let.

Ministr Lubomír Zaorálek sice odklon od havlovského pojetí za svou politiku nevydává, ale postavení svého náměstka podtrhl tím, že jeho výstup veřejně nijak neopravil, natož aby jej pro přílišnou horlivost či malý smysl pro subordinaci odvolal. Věc přitom zašla tak daleko, že podle zákulisních informací vedla k roztržce s premiérem Sobotkou, který se ve snaze nepokazit vztahy s USA minulý týden demonstrativně přihlásil k Havlově politice v textu vydaném v prestižním americkém časopisu Foreign Policy.

Dobrá práce, takže ven

Český ministerský náměstek je nenápadná, ale o to větší síla zdejší vládní politiky. Prakticky neexistují jednotná pravidla, jimiž by bylo jeho fungování v české vládní byrokracii upravené. Záleží na libovůli ministra a koaličních dohodách, jak velkým kusem ministerské a úřednické moci své náměstky vybaví. Téměř vždy je však ta moc větší, než je zvykem na Západě.