Stůl pro jednu chudinku

Ošklivý. Nemožný. Možná nemocný. Psychotický. Sám. Každý, kdo jde do restaurace v jednom, musí být takový. Všichni normální jedí přece s někým. Chudinka. Proto bylo až doposud tolik lidí večer o hladu anebo jedli z papíru vlašák – báli se být chudáci. Teď se ale něco mění. Chudáci a chudinky všech zemí se ozvali.

Komedie Průvodce osamělého muže (The Lonely Guy) to ukazuje výstižně. Když hlavní hrdina vysloví děsivá slova „stůl pro jednoho“, celá restaurace zmlkne. Všichni zírají na tu ostudnou raritu. Jenže rarita to už dávno není. Singles, tato děcka moderního individualismu, jsou tady a je jich stále víc. Konkrétně u nás stoupl počet jednočlenných domácností za posledních dvacet let o osmdesát procent a sám žije v Praze každý pátý. Singles bude navíc přibývat, a kdo jí sám, ještě nemusí být single – může být třeba na služební cestě v cizím městě, nebo se prostě jenom chce sám v klidu najíst a chvíli s nikým nekonverzovat. Docela skromné přání, jenže draze vykoupené. Slovem chudinka.

Asi právě proto vzbudila takový zájem pop up restaurace Eenmaal, která funguje v Amsterdamu. Mají tam stoly výhradně pro jednoho. S jedním talířem, jednou skleničkou a s malou lahvičkou šampaňského pro jednu osobu, kterým se dá spláchnout ten nutkavý pocit, že…