EDITORIAL: Nepředvídatelný svět

Četba tuzemských i zahraničních médií dnes často vyvolává otázku, jestli nám nehrozí nějaký globální konflikt. Tedy: nemohou se ty současné lokální války – v Iráku, Libyi, Ukrajině, Afghánistánu, Palestině – propojit v jednu celosvětovou?

Řada expertů i novinářů všude po světě analyzuje a porovnává podobnosti s rokem 1914. Možná i to ještě více zvyšuje rozšířený pocit napětí a nervozity. Jak píší kolegové Martin M. Šimečka a Jiří Sobota: „Nepředvídatelnost příštích událostí a pocit, že se ,může stát cokoliĘ»‘, je pro současné generace de facto novinkou. Z dob studené války jsme totiž byli zvyklí na to, že o osudu států rozhodují soupeřící velmocenské bloky a ty nečekané zvraty v sebezáchovném zájmu nepřipustí.“

Oba autoři ve svém textu (viz str. 19–23) popisují, co se to vlastně na naší planetě děje a jaká rizika před námi stojí. Článek velmi doporučuji, stejně jako text Fareeda Zakarii na str. 18. Pokud vás předmět těchto textů zajímá a zmeškali jste minulé vydání Respektu, můžete v našem archivu najít článek T. G. Ashe, kde mimo jiné uvádí: „V Evropě je válka. Ne, nepoužívám teď historizující přítomný čas, abych evokoval atmosféru srpna 1914, mám na mysli srpen 2014. To, co se děje na východní Ukrajině, je válka – ,nejasná válka‘, jak ji nazvala jedna z komisí britského parlamentu, spíše než válka vyhlášená mezi dvěma suverénními státy, ale pořád válka. A válka zuří také na okrajích Evropy, v Sýrii, Iráku a Gaze.“

V aktuálním čísle mimo jiné ještě publikujeme článek Jany Klímové o mafiánském vzkazu Iva Rittiga, který učinil prostřednictvím rádia: „Už jsem skoro rozhodnutý, že přeruším svoji rezidenturu v Monaku a budu se naplno věnovat těmto příběhům tady v Česku. A hlavně abych měl čas na ty vendety. Seznam je veliký.“ Je to zřejmě poprvé, kdy někdo takto veřejně slibuje „krevní mstu“. Více se dočtete na str. 24–25.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor