Dnes bude sanita převážet maminku z nemocnice do pečovatelského domu. Je to pro mě i pro bratra, ale zejména pro ni těžké. Už se nikdy nevrátí domů. Její diagnóza ještě před třemi měsíci zněla „mírná forma demence“, která však neuvěřitelně rychle postupuje, a z maminky je teď zranitelné a ustrašené stvoření. Žije ve vlastním světě, nás nepoznává, neví, kde je, ale hlavně musí být pod dozorem 24 hodin denně, aby neublížila sobě a okolí. To už s bratrem nezvládáme. Až ji převezou, budu u ní, držet ji za ruku, hladit po vlasech.
Jak jsme byli domluveni, z pečovatelského domu volají, že maminka už je tam, ale bez dokladů, prý je máme my. Ne ne, nemáme, bratr předal její občanku a kartu pojištěnce před třemi měsíci lékaři záchranky. Volám do Centra následné péče, odkud maminku převezli. Ne ne, my jsme vaši maminku přijali bez dokladů. Volám na chirurgii, na traumatologii, stejná odpověď. Zavolejte si na urgentní příjem. Ano, vaše maminka byla předána lékařem záchranky i s doklady, ale nemáme je tu. Zavolejte si na centrální trezor nemocnice. Ne, nejsou tu.
Nevím, co mám dělat. Zkouším ombudsmanku nemocnice. Ta přece chrání práva pacientů. Ano, tu věc prošetříme. Napište mi e-mail. Obratem přichází odpověď, že věc přijali a budou ji řešit.
Volám na policii. Ohlaste ztrátu na evidenci občanů na jakémkoli městském úřadě, tam ji zneplatní. Jinak počkejte na zprávu od ombudsmanky, třeba se doklady najdou.
Měla jsem být u maminky, místo toho běžím na městský úřad Prahy 4. Na evidenci obyvatel hlásím ztrátu občanského průkazu. Tady máte formulář, ať ho maminka vyplní, podepíše a dostane novou občanku. Díky. Vycházím před úřad a dochází mi, že to hlavní, a to zneplatnění ztracené občanky, jsem nevyřídila. Vracím se. Dozvídám se, že nahlášení ztráty může nahlásit jen majitel ztraceného dokladu. Nevím pokolikáté dnes říkám, že maminka je ležící, dementní a podpis nezvládne. To úřednici nezajímá. Vy mi tedy odmítáte přijmout nahlášení ztráty? Ano. Ale teď zrovna si třeba někdo na maminčinu občanku půjčuje miliony, zakládá firmu… Nezájem. Před úřadem se rozbrečím a volám kamarádce. Bojuj. A víš co, zkus zajít na úřad Prahy 5, tam má maminka trvalý pobyt. Třeba to bude jednodušší.
Mezitím přišel e-mail od ombudsmanky. Doklady se nedohledaly. Vaše maminka nepožádala o jejich úschovu. Žádná omluva, jen rada, abych věc nahlásila na příslušných úřadech.
Volám znovu na policii, ptám se, komu to tedy mám nahlásit. Jedině a pouze na evidenci obyvatel. Policie to nedělá. Že vám to nepřijali? To není možné. Zkuste to na jiné městské části.
Jsem na Praze 5. Opakuji nahlášení ztráty občanky. Vy jste dcera? Tak mi dejte váš průkaz, vyplňte tento papír… Ťuk do počítače, a odteď je maminčina občanka neplatná. Úřednice mi s přáním úspěchu v dalším pátrání vrací mou občanku.
A teď honem za maminkou. Je vyplašená, ale sedí u ní ošetřovatelka a předává mi štafetu. Vypadá to, že jsme s bratrem vybrali pečovatelský dům správně.
Zítra to vše nahlásím ještě na policii. Snad tím zachráním zneužití dokladů po ty tři měsíce pobytu v nemocnici, kdy jsem si myslela, že nemocnice doklady pečlivě střeží spolu s lékařskou dokumentací.
Kamarádka zatím vyhledala vnitřní řád motolské nemocnice, kde se praví, že „přijímací sestra při přijetí pacienta do FN Motol jeho občanský průkaz nebo jiný průkaz totožnosti a veškeré cennosti uloží do úschovy u FN Motol a o odebrání věcí sepíše zápis“.
Zatím nemám sílu zjišťovat, jakým vnitřním řádem se řídila úřednice v evidenci obyvatel na Praze 4. Budu se raději věnovat mamince. Nevím, kolik času mám na to přiděleno.
Zlata Brabcová
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
