Stodolní jinak

Středa večer, osm hodin, Stodolní ulice. Se setměním se vyhlášenou ostravskou party zónou začínají trousit první skupinky. Rozsvěcí se reklamy na drinky v akci i billboardy lákající na „cukrárnu pro muže“ a paprsky neonů probouzejí k odleskům i chodník, kde nánosy střepů připomínají, že Stodolní je stále „ulicí, která nikdy nespí“. Vzhůru je ovšem trochu jinak, než bývalo zvykem. Alternativní umělecký svět na Stodolní postupně vystřídala alkoholická zábava mnoha tváří. Tu drsnější z nich čerstvě okusil zpěvák Michal Hrůza, když tu předminulý týden skončil po rvačce v kritickém stavu v nemocnici. Tento drsný zážitek přitáhl k ulici po mnoha letech opět pozornost a vzbudil otázku, zda se skutečně stala místem, kde jde kromě zábavy i o život. A zároveň oživil pátrání po tom, kam se pověstná ostravská energie, která ze Stodolní kdysi dělala jednu z nejzajímavějších kulturních scén republiky, přesouvá.