Editorial: Podnikatelé na radnici
Vstup bohatých podnikatelů do politiky není problematický proto, že jsou bohatí, ale protože se snáz dostanou do střetu zájmů.
Patří bohatí lidé do politiky? Odpověď musí nepochybně znít ano, protože není jediný důvod, proč by měli být vyloučeni ze hry. Jenže, kdy se ona „hra“ stane nelegitimní, protože ti, kdo mají peníze, si prostě politické křeslo koupí? Dva z pěti šéfů politických stran zastoupených ve sněmovně jsou velmi movití pánové – řeč je o Andreji Babišovi a Karlu Schwarzenbergovi. Vidíme na nich, že by do politiky nepatřili? Ano i ne. Zatímco Schwarzenberg není aktivní byznysmen, Babiš jím je, takže se dostává do střetu zájmů. Navíc neváhá použít logistickou a finanční sílu svého impéria ve volebním klání.
Momentálně do komunální politiky míří další multimilionáři, například Zbyněk Passer v Praze a Martin Hausenblas v Ústí nad Labem. Jejich příběhy tak trochu kopírují úvodem zmíněnou dvojici. Zatímco Hausenblas se nechystá utrácet velké peníze za kampaň a jen těžko se dostane do střetu zájmů se svými nepolitickými aktivitami, Passer bude coby městský politik spolurozhodovat o věcech, které se budou bezprostředně týkat jeho obchodních zájmů.
V článku Tomáše Brolíka na otázku, jak bude hlasovat o výstavbě kancelářských objektů blízko pražských Roztyl, které jeho rodinná firma plánuje i přes odpor místních obyvatel, Passer odpovídá: „Ještě nemám přesně definované, jak bych případně takovou situaci řešil.“ Taková odpověď je naprosto nepřijatelná, a když po naléhání redaktora doplňuje, že by se asi vyloučil z jednání, ani to není dostačující. Je naprosto jasné, že jeho kolegové z hnutí by hlasovali tak, jak by si přál.
Vstup bohatých podnikatelů do politiky není problematický proto, že jsou bohatí, ale protože se snáz dostanou do střetu zájmů. Pokud jim uvěříme, že chtějí zlepšovat správu země, pak je nezbytné, aby se stali tím, čím tak pohrdají: politiky na plný úvazek. Dobře to vidíme na Andreji Babišovi, který sliboval, že bude jiný (rozuměj lepší) než jeho předchůdci, protože není politik. Výsledek? Rozdíl tu opravdu je, ale v opačném gardu, než si Babiš představoval. Politiku zázračně nezlepšil (ani nemohl), někdy se mu daří, jindy ne, obchoduje, chválí i zastrašuje, opouští předvolební sliby atd. – jako každý jiný politický profesionál. Ale to všechno navíc zatížil obřím střetem zájmů. Uvidíme, jak se k tomu postaví jeho následovatelé.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
šéfredaktor
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].