Dopisy

CHYTŘEJŠÍ NEŽ TWAINOVA KOČKA

RESPEKT 26/2014

V Respektu 26/2014 jsem narazil na dvě témata, která stojí za krátký komentář. Na prvním místě jde o anketu, v níž se ptáte čtyř lidí, kteří podporovali spojenecký útok na Irák v roce 2003, co si o tom myslí dnes. Podle studie, kterou vypracovala Brownova univerzita, ve válce padlo 4500 Američanů, 146 tisíc iráckých vojáků a civilistů, 365 tisíc si odneslo doživotní zranění a celý ten omyl stál daňové poplatníky 4 000 000 000 000 dolarů. Odborníci navíc varují, že až začnou dnešní veteráni odcházet do penze, konečný účet může být až dvojnásobný.

Navzdory všemu je dnes Irák v troskách a na pokraji katastrofy. Člověk by proto od oněch čtyř „válečníků“ automaticky čekal sypání popele na hlavu, omluvy a lítost. Ale jen jeden, Martin Šimečka, k tomu nachází odvahu a já mu za to děkuji.

S ostatními je to přesně naopak. Je asi naivní čekat pokoru a pravdomluvnost u politika. Proto netřeba ztrácet čas s Alexandrem Vondrou, který prý dodnes nevidí „přímou příčinnou souvislost“ mezi invazí do Iráku v roce 2003 a hrozící implozí země. Zajímavější je názor Teodora Marjanoviče, který píše, že prezident Obama „zkazil v Iráku vše, co se tam Georgi W. Bushovi podařilo po špatně koncipované invazi zachránit“. To je názor tak neskutečně hloupý, zmatený a odtržený od reality, že by ho nesdílel ani sám George W. Bush. Korunu všemu ale nasadil Roman Joch. Tenhle člověk, který tak rád dává na odiv svou křesťanskou víru, vstoupil do dějin jako hrdý zastánce – to si nevymýšlím – mučení. Přesto šokuje, když na vaši otázku, zda snad invaze do Iráku nebyla chybou, odpovídá s úsměvem Josefa Švejka: „Ne, to vůbec ne.“

A druhé téma? Je jím rozhovor se senátorem Joem Liebermanem. V předvečer invaze do Iráku v roce 2003 patřil v Kongresu k těm největším jestřábům. Tehdy, stejně jako dnes, mu šlo o „islámský extremismus a terorismus“, o situaci na Blízkém východě a o íránský nukleární program. Svým voličům ale útok na Irák prodával falešným tvrzením, že Saddám Husajn představuje existenční nebezpečí pro Spojené státy. Patří k těm, kdo nesou za tisíce mrtvých, za ztracené biliony a zničenou pověst Ameriky přímou zodpovědnost. Je škoda, že vaši dva redaktoři nenašli odvahu Liebermana konfrontovat s tím, co tak skálopevně tvrdil před válkou a co byla a je pravda. V rozhovoru se Lieberman tváří jako rozumný člověk středu, který mezi rozhádanými frakcemi v Kongresu fungoval jako most. Přesně opak je pravdou. Ve věci Blízkého východu to byl extremista a vaši redaktoři ztratili příležitost to čtenářům ukázat. 

                Igor Lukeš, Bostonská univerzita