0:00
0:00
Jeden den v životě20. 7. 20144 minuty

Bábovičky poslancům

Olga Richterová
foto Kristýna Svobodová
Autor: Kristýna Svobodová

Budík jsem si sice nařídila, ale nebylo to nutné. Čtyřměsíční Jeroným mě spolehlivě vzbudí v šest ráno, ostatně skoro jako každý den. Zůstává dost času na výběr pěkných šatů, které současně umožní kojení ve městě, a vhodného saka. Když už s Rebekou jdeme za těmi poslanci…

Před týdnem jsme již před sněmovnou stály; několik maminek a kolem nás hemžící se tlupa dětí s hračkami. V den druhého čtení zákona o dětských skupinách jsme se snažily upozornit poslance, že nás kvůli jedné větě vložené do zákona ministerstvem zdravotnictví směrují zpět k totalitě; že podmínka kompletního očkování proti devíti nemocem je pro účast v dětské skupině nepřiměřená a třeba v západních zemích nevídaná. Přejeme si respekt k individuálnímu zdravotnímu stavu každého dítěte a možnost tam, kde se odborníci neshodnou, převzít zodpovědnost jako rodiče. Spolu s Ligou lidských práv a sdružením Rozalio chceme prosadit pozměňovací návrh zákona, tedy umožnit, aby o nutnosti očkování rozhodovali sami ti, kdo dětské skupiny zřizují.

↓ INZERCE

Pravdou je, že diskusi před třetím čtením se nám podařilo rozvířit. Až natolik, že se na nás dnes před sněmovnou nachystala i policie – tam, kde minule nebyl žádný příslušník, jich nyní stojí šest. Nejspíš se připravovali na početnou demonstraci lítých matek, protože teď si nás prohlížejí s tak trochu nevěřícným pohledem: Tak to jsou ony?

Na náměstíčku za sněmovnou se scházíme s Rebekou. Ta vybaluje minibábovičky, které napekla. Bleskurychle do nich zapichujeme vlaječky s nápisem „Každé dítě je jedinečné“. Jako bonus bábovičky obsahují lísteček štěstí – číslo pozměňovacího návrhu předloženého poslankyní Ninou Novákovou, pro nějž poslanci měli hlasovat, pokud by k této jedinečnosti projevili respekt.

Redaktor, který spolu s televizním štábem přijel akci „Bábovičky poslancům“ natáčet, přijímá moje vysvětlení, že před sněmovnou smějí pohromadě být maximálně dva lidé, bez hnutí brvy, a kamera cílí na dítě v Rebečině náručí. Vedle táců s bábovkami jsme popadly také tabulky o proočkovanosti a nemocnosti v západních zemích a u nás a už se stavíme k hlavnímu vchodu.

Prosby policisty o zachování odstupu od vchodu zůstávají oslyšeny a my můžeme poslancům nabízet sladkosti. Většina si bábovičky ráda vezme, i nějaké to vysvětlení padne. „Budete hlasovat pro individuální očkovací plány v dětských skupinách?“ zní naše otázka. „Děti se nedají napasovat do jednotných formiček jako bábovičky,“ dodáváme. Podklady vyvracející nepravdivá tvrzení jejich kolegy poslance Leoše Hegera dostali již všichni do svých e-mailů, někteří si je ale znova berou vytištěné s tím, že spěchají. Jednoznačně odmítavých je několik spíše starších poslanců, kteří rovnou prohlašují, že mají jiný názor a o naše informace nestojí.

Najdou se i výjimky, například Věra Jourová o podklady nestojí – co nejvíc informací si chce vyslechnout přímo od nás. Hodně povzbuzující je pak setkání s poslancem Janem Farským, který nám oznamuje, že se s kolegyní Novákovou chystají k tématu očkování uspořádat po prázdninách seminář či konferenci přímo na půdě sněmovny. Zákon o dětských skupinách sice ten den prochází třetím čtením a do Senátu míří bez kýžených změn, sami poslanci ale jedním dechem přiznávají, že je to paskvil a je třeba ho novelizovat už proto, že v současné podobě staví mimo zákon lesní školky a různá mateřská centra.

Mě osobně navíc těší i to, že je možné poslance cestou do práce takto oslovit. Sice si nejsem jistá, zda by reagovali podobně víceméně vstřícně, pokud by nebyla přítomná média. Ale i tak je fajn žít v zemi, kde můžete rozdávat bábovičky svým zákonodárcům a možná tím, byť s notnou dávkou štěstí a po vytrvalém úsilí, i něco změníte.

OLGA RICHTEROVÁ, lingvistka
a překladatelka, nyní na mateřské dovolené


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].