Stížnost některých novinářů České televize na své šéfy skončila tím, že mediální rada ji odmítla. Mělo to celé smysl?

Ondřej Kundra: Mělo. Začalo se otevřeně a na konkrétních příkladech aspoň v novinách zkoumat, jestli ČT skutečně plní veřejnou službu, nebo z nějakých nejasných důvodů straní některým politikům. I když to vůdkyni rebelů Danielu Drtinovou třeba bude ve finále stát hlavu, její odvaha může inspirovat a nakazit další. To je cenné. Nákaza totiž může nakonec vést ke zkvalitnění televize.

Robert Břešťan: Mám pocit, že hledáním definice veřejnoprávnosti a toho, zda televize či rozhlas plní veřejnou službu a co to vlastně je, jsme strávili posledních 20 let. Obávám se, že ta stížnost a antistížnost na tom nic moc nezměnila.

Erik Tabery: Vidím to opačně než Ondřej, podle mě dnes dostal každý v ČT zprávu, že stížnosti nemají smysl - co víc, obrátí se proti „stěžovatelům“. Zajímavé ale je, jak už je to vlastně všem jedno.

Marek Švehla: Souhlasím v obecné rovině s Ondřejem. Minimálně jeden efekt by to mělo mít: psychologicky vzato, šéfové zpravodajství se teď budou snažit při své práci dokázat, že jejich kritici neměli pravdu.To by mělo mít na profesionalitu zpravodajství kladný vliv.

Ondřej Kundra: Mimochodem, hodně mě překvapilo, jak někteří novináři v ČT emotivně a podrážděně reagovali na stížnost svých kolegů, kteří šli s kůží na trh. Argument, že jim se to neděje, takže se to neděje vůbec, je úplně mimo. Spíš měli tlačit na Radu ČT a ředitele televize, aby ten podnět řádně prošetřili.

Erik Tabery: Obávám se, že vedení televize spíš zjistilo, že nastala doba, kdy to fakt nikoho už moc nezajímá. Novináři se přestali o jiná média zajímat (což dokazuje trochu i tato přestřelka), odbornou veřejnost věnující se médiím skoro nemáme a zbytek to moc nezajímá. Takže posun k lepšímu by byl zázrak.

Erik Tabery: Přitom televize má podle mě výborný tým, jsou tam špičkoví novináři, kteří ale paradoxně vyniknou v jiných pořadech než v Událostech - ty jsou dělané hlavně tak, aby nikoho neprovokovaly. Je to velká škoda, čekal jsem aspoň nějaký pidiprojev sebereflexe, ale proběhlo to přesně naopak. A ta schopnost vyvolat dojem ohrožení i u lidí, kterých se to v ČT netýkalo, považuji za unikátní manipulaci. Ale abych nezněl tak pesimisticky, uvidíme, třeba se to uvnitř nějak setřepe, čas, kdy se dal využít kritický zájem z venku, je evidentně pryč.

Erik Tabery: A ještě jeden dodatek. Celá zdejší mediální scéna prochází zásadní změnou, asi největší od roku 1989, ale protože se nás všech týká, měli bychom být ochotní a schopní o ní mluvit, tedy novináři. Zatím to však končí u toho, že když někdo něco řekne, ozve se: Ale vy máte Babiše, vy Bakalu, vy Křetínského, vy jste sloužila Vondrovi, vy jste PPF… Mnozí do toho nejdou, aby jim někdo něco nepředhazoval nebo aby nebyl za mudrlanta. Jeden velmi chytrý redaktor ČT mi vážně argumentuje, že nemáme o ČT psát, protože nejsme z ČT. Jako kdybychom si ČT neplatili z poplatků. Tahle neschopnost kritické a přitom korektní debaty se jednou obrátí proti celé profesi.

Marek Švehla: Ještě k tomu efektu sporu. Stejně jako ve fyzice neexistuje stav klidu, podobně ani tady nejde říct, že něco nebude mít žádný vliv. Nějaký ano, otázka je jaký. A šéfové zpravodajství v ČT by museli být úplní cynici, kdyby na jejich práci neměl efekt veřejně sledovaný spor o jejich kompetentnost. Proto bych měl jako signatář toho protestu asi dobrý pocit minimálně z toho, že se k něčemu nemlčelo. Teď si budou prostě dávat větší pozor, aby se tyhle výhrady nepotvrdily zpětně. A jak velký ten pozor bude, nevím.

Ondřej Kundra: Zároveň je ale důležité, aby o dění v ČT neztratila zájem další média. Otázkou k prozkoumání třeba je, zda si ředitel Dvořák nepředchází Radu ČT více, než by měl, a ta mu pak jde na ruku. A to i ve věcech, kde by měla jít na ruku především veřejnosti, tj. například ve zkoumání stížnosti stěžovatelů.