Američané už umějí i fotbal. Kde to skončí?!

Vítězstvím Německa nad Argentinou a třetím místem Holandska skončil brazilský fotbalový šampionát. Který tým vám byl na mistrovství světa tak sympatický,  že byste mu dali neformální čestné uznání?

Jindřich Šídlo: Chile, Kolumbie, Mexiko, Alžírsko, chvíli Francie - a nerad bych zapomněl na Anglii, která by měla dostat uznání za to, že tam vůbec jela, když předem věděla, jak zase dopadne.

Tomáš Brolík: Američané. Hráli fér, nefaulovali, nefilmovali a koneckonců: vůbec nehráli špatně.

Jindřich Šídlo: To je pravda. Američané už umějí i fotbal. Kde to skončí?!

Tomáš Brolík: Příchodem a naprostou dominancí Číny à la ping-pong.

Tomáš Lindner: Ti Američané jsou zvlášť zajímaví. Trenér Klinsmann tam prý buduje promakaný systém výchovy mládeže podobný tomu německému – takže dost možná za čtyři osm let budou patřit k favoritům. Jsem na to zvědavý.

Luděk Mádl: Já jsem mimochodem zvědav, co se za čtyři roky na turnaji v Rusku bude dít kolem sborné. Tamní namistrované lemplíky, co si všichni bez výjimky spokojeně vegetují v ruské lize, totiž modernímu efektivnímu fotbalu nevyučí nejspíš ani nejdražší trenér v dějinách lidstva. A na vypadnutí ve skupině asi není Vladimir P. zvědav. Takže mě zajímá, co tam s tím provedou.

Erik Tabery: Mě nadchla Kostarika. Já vím, že poslední zápas byla spíše taktická betonáž, ale stejně je to úspěch. A navíc trenér přiznal, že jim nic jiného nezbývalo, protože nejsou fotbalová velmoc.

Erik Tabery: Jinak jako amerikanofil říkám: A co vás překvapuje?

Tomáš Brolík:  No tak třeba ti američtí atleti nebo cyklisté si občas trochu dopnou.

Tomáš Lindner: Mě na Američanech překvapilo to fotbalové nadšení, které doma způsobili. Klinsmannovi se to povedlo už v roce 2006, když trénoval Německo. Je to fenomenální kouč!

Jan H. Vitvar: Mně se líbili Sloni (tedy Pobřeží slonoviny). Škoda že jim to nakonec zkazil trenér v rozhodujícím zápase typickou defenzivní taktikou, za kterou by se nemusela stydět ani Slavia. Mimochodem na Američanech mě překvapilo, že si tentokrát do hry nevzali helmy a chrániče.

Tomáš Lindner:  Na Kostarice mě jen mrzí, že jsem minulý sobotní večer trávil velmi dlouhou nudou, v natěšeném očekávání vítězných penalt v jejich čtvrtfinále s Nizozemskem… A oni je nakonec prohráli.

Jan H. Vitvar:  Když za Američany hrají Němci, tak se jim to pak hraje. Já bych v rámci zlepšení českých šancí na úspěch uvolnil naši imigrační politiku. A jinak i přes vyřazení je pro mě vítěz van Gaal. Že mu prý doma musí dcery vykat, nebude náhodou.

Jindřich Šídlo: Každý Američan chce být jako Thierry Henry, bývalá hvězda Arsenalu.

Erik Tabery: Dost také arsenalské propagandy.

Jan H. Vitvar: Hlavně proč debatovat o Arsenalu, když MS vyhraje Bayern (debatujeme dva dny před finále).

Tomáš Lindner: Bayern, kterému nejvíc zavařilo Alžírsko a moje oblíbená Ghana…

Jan H. Vitvar: Mně je toho Alžírska nejvíc líto. Na to se mi koukalo snad vůbec nejlíp. A zapálenost toho Halihodžiće byla fascinující. Spáč Bílek neblahé paměti promine.

Jindřich Šídlo:  No, říkám to s vědomím, že debatujeme před finále, ale Němci si zaslouží vyhrát. Naprosto jednoznačně. Takže tomu moc nevěřím, ale moc jim to přeju.

Tomáš Brolík: Ono je to trochu trapné a do debaty se to nehodí, ale ti Němci jsou fakt i sympatičtí.

Tomáš Lindner: A co se podle vás musí stát, aby za čtyři nebo osm let na takovém turnaji hrála a obstála i česká reprezentace?

Erik Tabery: Musel by ožít Václav Havel.

Jan H. Vitvar: Musíme začít budovat multi-kulti tým, já hlasuji především pro uprchlíky z Ghany a Pobřeží Slonoviny. Pokud budou i nějací z Německa, tím lépe.

Tomáš Lindner: Vietnam bohužel ve fotbale moc nevyniká.

Jan H. Vitvar: Ale co není, může být, s patřičnou podporou.

Luděk Mádl: Když se má něco projevit na A-týmu dospělých, musí se něco chytrého a smysluplného začít dělat s mládeží tak 12–15 let předtím

Erik Tabery: Německo je toho nejlepším důkazem.

Tomáš Lindner: A začíná se u nás už něco podobného Německu nebo Belgii dít? Třeba s nástupem trenéra Vrby, který chce i do mládežnického fotbalu víc mluvit?

Jan H. Vitvar: Inspirace by tu byla v hokeji; pořád se o tom jen mluvilo, ale soudě podle úspěchů osmnáctek a letošního draftu, konečně se něco i děje.

Luděk Mádl: Jakási reforma mládežnických soutěží začala probíhat v letech 2009–10, kdy malí kluci začali hrát na menším hřišti a začalo se střídat hokejově. Aby se častěji dostali do soubojů jeden na jednoho. Nicméně reakce na efektivitu tohoto opatření jsou rozporuplné… Teď se mluví o tom, že se zavedou akademie, pro hráče 18–21 let. Ale už rok diskutujou, kolik jich má být, aby se peníze a kvalita zase nerozmělnily, jako když se zaváděla tréninková centra mládeže pro mladší kategorie. Těch naflákali sedmdesát a je to tím pádem k ničemu.

Jindřich Šídlo: To, co popisuješ, Luďku, jsem jako mladší žák zažil poprvé v sezoně 1982 - 1983

Luděk Mádl: Asi to na tobě testovali :-))

Jindřich Šídlo: Přesně tak, byli jsme testovací ročník; poprvé jsme to hráli v dubnu 1982 jako předzápas zápasu U21 ČSSR - NSR 1:1. Porazili jsme Vyšehrad 5:1.