Známé úsloví říká, že kdo má informace, má moc. Americký statistik a bloger Nate Silver však ve své objemné knize Signál a šum dokazuje, že jde často o namyšlenost nebo omyl. Vědět totiž ještě neznamená rozumět. IBM odhaduje, že každý den vytváříme 2,5 trilionu bajtů dat a jejich objem exponenciálně roste. Ve srovnání s tím se ovšem nijak výrazně nezvyšuje naše schopnost dopátrat se v této záplavě nějakého smyslu – „signálu“, na jehož základě bychom dokázali úspěšně předvídat budoucí vývoj. Narůstá sice objem našeho vědění, ale prohlubuje se mezera mezi tím, co víme, a co si myslíme, že víme.
Nate Silver (36) to dokládá ve třinácti esejích své knihy. Věnuje se v nich prasknutí americké realitní bubliny v roce 2007, chybným prognózám slavných politologů, prohře šachového velmistra Garriho Kasparova s počítačem Deep Blue nebo nedávné studii časopisu Nature – ta odhalila, že čím více informací měli horliví stoupenci či odpůrci teorie o globálním oteplování, tím méně s druhou stranou souhlasili.
Za příčinu těchto rozporů považuje selektivní přístup – máme sklony vybírat si příznivější fakta, která vyhovují našim hypotézám, naturelu a zkušenosti; zbytek ignorujeme. Toužíme po přehledných odpovědích a hledáme příčinné souvislosti i tam, kde nejsou, zatímco ty skutečné přehlížíme. K rozlišení signálu od informačního šumu tak podle Silvera nestačí zlepšit naše předpovědní modely; je třeba lépe znát také sám sebe.
Informační slepota
Nate Silver je důvěryhodným průvodcem v informačním chaosu. Nedává totiž všanc jen svou pověst, ale i finance. Několik let se živil hraním pokeru na internetu a poprvé na sebe výrazně upozornil v roce 2003, když vyvinul analytický systém PECOTA na předvídání výkonu a vývoje hráčů americké baseballové Major League. Vrcholu zatím dosáhl v roce 2008. Během prezidentských voleb na svém blogu FiveThirtyEight předpověděl vítězství ve 49 státech z 50 a následně správně předpověděl výsledky senátních voleb ve všech 35 obvodech, kde se konaly. Rok nato ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí.
Jeho kniha Signál a šum je podobného druhu jako bestseller Černá labuť (česky 2011) neméně úspěšného Nassima Taleba. Oba se shodnou, že v touze po jistotě se obklopujeme experty, kteří nás ujišťují, že světu kolem nás rozumějí a dokážou předvídat budoucnost. Při detailním rozboru se ale ukazuje, že jejich sebevědomí neodpovídá úspěšnosti jejich analýz. V jednom se však oba kritici prognostiků liší – zatímco Taleb sahá k sarkastickým filozofujícím úvahám, Silver se vášnivě pouští do detailních statistických analýz. Možná proto není tak zábavný – po pravdě je ve své důslednosti někdy až úmorný –, ale z jeho knihy je cítit, že nechce ostatní mistrovat, touží přijít věci na kloub a poučit se z jejich i svých chyb.
Přes všechny pochybnosti je optimistou. Netvrdí, že máme nad prognostiky zlomit hůl, ale čerpat z poznatků těch úspěšných. Za příklad dává třeba Boba Voulgarise, basketbalového sázkaře, který každý večer od listopadu do června tráví sledováním pěti zápasů NBA najednou. Každá chybná předpověď se podepíše na jeho rozpočtu, a tak se nespoléhá jen na čísla a své sebevědomí. Vytvořil si předpovědní model, který doplňuje vlastními skautskými průzkumy, výpočty rizika i nejistoty a neustále upravuje prognózy na základě nových informací. Když má špatný rok, vydělá milion dolarů, v dobrém třikrát tolik.
Velkým tajemstvím jeho úspěchu je, že žádné nemá. Namísto toho vládne tisícem malých tajemství: kvanty informací, jež pořád vyhodnocuje a hledá mezi nimi příčinné souvislosti, aby pak své předpoklady revidoval. Ani takové předpovědi mu nezaručí krátkodobý úspěch, ale umožňují mu zpětně porozumět, proč se zmýlil, a tak své prognózy neustále zlepšovat a být úspěšný z dlouhodobého hlediska.
Jeho příklad se dá vztáhnout na celou Silverovu knihu. Už po pár stránkách je jasné, že autor nechce objevit univerzální návod. Žádný neexistuje. Každý z příběhů, které analyzuje, přináší nanejvýš pár osobních poučení, inspiraci a obecné rady typu „nepleťte si kauzální vztah s korelací“ a „myslete probabilisticky“. Jak jim konkrétně dostát, to musíme pokaždé objevovat znovu. Silver detailně dokládá, že je to mnohdy úmorná práce s daty a vlastními iluzemi. Taková odpověď po přečtení pětisetstránkové knihy asi uspokojí málokterého čtenáře, ale právě v tom vidí Silver příčinu naší informační slepoty – naivně pořád toužíme po jistotě a jednoznačnosti.
Jako ukázku proti pokoře prognostiků typu Voulgarise staví čtyři politické komentátory pravidelně zvané do televizního pořadu The McLaughlin Group. Analyzoval na tisíc jejich předpovědí a došel ke smutnému výsledku: stejný počet jejich předpovědí ohodnotil jako převážně nebo zcela nepravdivých a stejný počet jich byl převážně či zcela pravdivých. Kdyby na své předpovědi sázeli jako Voulgaris, zbankrotovali by. Silver vysledoval i jistou zákonitost – čím jednoznačnější soudy zastávali, tím horší byly z dlouhodobého hlediska jejich prognózy.
Nevěřte tedy prognózám, které nepracují s pravděpodobností a procentuálním výpočtem míry nejistoty, uzavírá Silver. Jinak se nemůžete divit, že se občas objeví „černé labutě“ Nassima Taleba – události velkého dopadu, jež popírají veškerá očekávání a narušují stávající systém.
Ověřovat sami sebe
Přece jen je však jeden základní pilíř, ke kterému se Silver neustále vrací. Je stoupencem bayesovské statistiky, jež pracuje s tzv. podmíněnými pravděpodobnostmi. Například: Po přečtení téhle recenze získáte dojem, že existuje 75procentní pravděpodobnost, že by se vám Silverova kniha mohla líbit. Půjdete do obchodu a přečtete si prvních deset stránek. Jak se změní pravděpodobnost, že se vám bude jeho kniha líbit teď? Nejen vaše předpověď, i vaše očekávání se opět změní a bude přesnější. Bayesovská statistika umožňuje neustále korigovat původní předpověď ve světle nových informací a započítat do ní i naše apriorní očekávání – ono nevyzpytatelné subjektivní hledisko.
Něco jiného je ovšem uvedený primitivní příklad a něco radikálně odlišného komplexní systémy jako finanční trhy nebo globální klima. Skvělého pokroku dosáhli za posledních 25 let meteorologové, jenže ti pracují s měřitelnými daty. Jak mají ale sociologové a politologové zhodnotit náhlá hnutí lidské mysli? Dokonalé objektivity, racionality a přesnosti nemůžeme dosáhnout, tvrdí Nate Silver. Namísto toho bychom se měli ze všech sil snažit, abychom byli méně subjektivní, iracionální a pomýlení. „Přicházet s předpověďmi založenými na našich přesvědčeních je nejlepší (a možná dokonce jediný) způsob, jak si sami sebe ověřovat.“
Nate Silver: Signál a šum. Mnoho předpovědí selže. Některé ne
Přeložil Jan Kalandra, Paseka, 544 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
