Dva světy v jednom výběžku

Hubený tmavovlasý mladík Erik si sedá ve vlaku až na poslední sedadlo v posledním vagonu a vmáčkne se co nejvíc do rohu, nemá žádné zavazadlo, jen v ruce žmoulá pomačkanou úřední obálku. Většinu času hledí do země, za oknem, o něž si opírá hlavu, ubíhá červnová krajina Českého středohoří a slunce se v parném dni odráží v řece, která se tady na cestě z Děčína směrem na Rumburk klikatí podél dráhy. Těch několik dalších cestujících v odpoledním vlaku má ve tváři povznesený výraz z té krásy venku, pár třicátníků si nad mapou plánuje, kudy se vydá Lužickými horami, které vlak za chvíli protne. Mladý muž Erik občas odlepí pohled od země a rozšířenými panenkami zkontroluje spojovací dveře z vedlejšího vagonu, kterými by měl co chvíli projít průvodčí. Otevřou se po čtvrt hodině jízdy, těsně před stanicí Benešov nad Ploučnicí. „Jedu od soudu domů do Rumburku a nemám na jízdenku, dám vám občanku,“ říká mladík tiše a natahuje ruku se soudní obsílkou. „Zmiz! Vystřel!“ zařve průvodčí. „Piča zlá,“ zamumlá Erik, když vyskakuje na peron. „Další zfetovanej cikán,“ shrne tu scénu průvodčí. Dvojice natěšených výletníků se znechuceně ušklíbne, ale nepříjemnost už je pryč a vlak se zase poklidně rozjíždí do malebné krajiny Šluknovského výběžku, kam se přijeli rekreovat a v němž mládenec s úředními problémy žije.